38 C 216/2020-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem doručeným soudu dne 30. 7. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit částku 2.000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 20. 5. 2015 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), a žalovanou uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. V rámci smlouvy bylo žalované poskytnuto zařízení STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY. Věřitel jednostranně ukončil v důsledku porušení povinnosti ze strany žalované smluvní vztah ke dni 11. 11. 2015. Účastníci si ujednali, že pokud uživatel nevrátí zařízení nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy, je věřitel oprávněn účtovat uživateli jednorázovou smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná předmětné zařízení věřiteli nevrátila, má věřitel nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou ze dne 31. 1. 2019 na žalobce. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná opakovaně vyzývána. 2. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 3. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí služby internet, [anonymizována dvě slova] a pronájem stb. Součástí smlouvy je ujednání o smluvní pokutě ve znění„ účastník se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté Přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5 Podmínek).“ Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky věřitele, ve které je upravená smluvní pokuta ve znění„ Pokud nám pronajaté Přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5) nevrátíte, vezměte prosím na vědomí, že Vám můžeme naúčtovat smluvní pokutu dle ceníku.“ Ze zakázkového listu ze dne 1. 6. 2014 plyne, že žalované bylo předáno předmětné zařízení. Z výzvy ze dne 15. 12. 2015 vyplývá, že žalovaná porušila smluvní ujednání a věřiteli tak vzniklo na základě obchodních podmínek právo na odstoupení od smlouvy, které využil, když přípisem ze dne 11. 11. 2015 odstoupil od smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou ze dne 31. 1. 2019 na žalobce. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor se zákonem. Ujednání o smluvní pokutě obsažená v obchodních podmínkách byla součástí spotřebitelské smlouvy. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná coby spotřebitel s těmito podmínkami souhlasila, že byla s nimi před podpisem smlouvy seznámena a dohodu o smluvní pokutě podepsala. Aby soud mohl smluvní pokutu vzniklou na základě smluvních podmínek přiznat, musel by být na obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy, připojen podpis žalované, jedno vyhotovení smlouvy s podpisem obchodních podmínek by tak měl k dispozici jak žalobce, tak žalovaná. Žalobce takovou skutečnost netvrdil, jako důkaz předložil obecné obchodní podmínky bez podpisu žalované. K takovému ujednání podle § 1815 zákona č. 89/2012 sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), soud nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp.zn. I. ÚS 3512/11). Ujednání o smluvní pokutě obsažené přímo ve smlouvě i ujednání obsažené v obchodních podmínkách, která jsou doslovně citována v odstavci skutkového stavu, dále nesplňují požadavky na určitost stanovené § 553 odst. 1 OZ, když citované ujednání při určení výše smluvní pokuty jen neurčitě odkazuje na jakýsi„ ceník“, který není nikde jinde ve smlouvě dostatečně specifikován (datum ceníku a o jaký ceník se jedná, když věřitel ve smlouvách zmiňuje jiné ceníky a nezavádí žádné zkratky). Lze tak uzavřít, že ze shora uvedených důvodů soud považuje ujednání o smluvní pokutě za neplatné a nezbývalo mu nic jiného, než žalobu zamítnout. 6. Výrok o nákladech řízení soud odůvodňuje § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.