38 C 99/2020-113 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 24. 6. 2020 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že darovací smlouva, uzavřená mezi žalovanou [celé jméno žalované] a žalovaným [celé jméno žalovaného] dne 2. 2. 2017, je neplatná. V žalobě uvedl, že oba žalovaní uzavřeli dne 2. 2. 2017 darovací smlouvu, dle které žalovaná [celé jméno žalované] darovala žalovanému [celé jméno žalovaného] nemovitosti, a to pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 75 m2, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům na adrese [adresa žalovaného a žalované], dále pozemek parc. [číslo] – zahrada, o výměře 107 m2 a pozemek parc. [číslo] – zahrada, o výměře 27 m2, vše zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], včetně movitých věcí, tvořících jejich vybavení a všech věcí, včetně obrazů, nacházejících se v nemovitosti. Darovací smlouva není nikterak zvlášť výhodná pro dárkyni (žalovanou [celé jméno žalované]), je však neobvykle výhodná pro obdarovaného (žalovaného [celé jméno žalovaného]), kterému byl dobře znám zdravotní stav a duševní porucha žalované. Žalovaná [celé jméno žalované] trpěla již v době uzavření darovací smlouvy dne 2. 2. 2017 duševní poruchou, která ji činila neschopnou právně jednat v tak závažné věci, jak je zřejmé zejména ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Žalovaná [celé jméno žalované] trpí duševní poruchou – demencí středně těžkého stupně (Alzheimerova nemoc s pozdním začátkem) s nepříznivou prognózou do budoucna ve smyslu další postupné progrese zhoršování duševních schopností. Žalobce dne 21. 2. 2019 podal návrh na omezení svéprávnosti žalované [celé jméno žalované]. Žalobce je věcně legitimován v řízení o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, když aktivně legitimován k žalobě na určení je i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1850/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1690/97). Žalobce je synem žalované [celé jméno žalované] a je tedy jejím nepominutelným dědicem. Uzavřením darovací smlouvy dochází k faktickému vydědění žalobce žalovanou [celé jméno žalované], a to aniž by byly naplněny důvody podle § 1646 občanského zákoníku. Je tedy evidentní, že darovací smlouva se přímo týká právní sféry žalobce. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení, neboť bez určení by bylo ohroženo právo žalobce, když darovací smlouva byla vytvořena na přímý popud žalovaného [celé jméno žalovaného] ve snaze se obohatit s tím, že akutní riziko špatného zdravotního stavu žalované [celé jméno žalované] ohrožuje práva žalobce a bez určení platnosti darovací smlouvy činí jeho postavení nejistým. 2. Žalovaná 1. navrhla zamítnutí žaloby, neboť žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení darovací smlouvy. V únoru 2017 mohla žalovaná 1. řádně právně jednat. 3. Žalovaný 2. v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dne 2. 2. 2017 uzavřel s [celé jméno žalované] darovací smlouvu, když žalovaná [celé jméno žalované] byla naprosto schopna se svobodně rozhodovat a domyslet následky svého jednání. Není sporu o tom, že v současnosti žalovaná [celé jméno žalované] trpí nevyléčitelnou duševní poruchou a není schopna jakýchkoliv samostatných činností. Odmítá tvrzení, že darovací smlouva byla vytvořena na jeho popud, když darovací smlouva nebyla iniciována žalovaným 2., ale žalovanou 1., která vše zařizovala u notáře. Žalovaná 1. si přála, aby po její smrti něco z majetku obdržela i ostatní vnoučata, když přihlédla k jednání žalobce při uzavírání darovací smlouvy ze dne 15. 5. 2007. Žalobce tehdy uzavřel darovací smlouvu s matkou žalované 1., která zemřela dne 23. 7. 2007, o tomto převodu žalobce do smrti dárkyně nikomu neřekl a v tento den žalované 1. oznámil, že dům je jen jeho s dodatkem, že žalovaná 1. již jeden dům má. Tato událost vedla k tomu, že 1. žalovaná se vůči žalobci zatvrdila, jejich vzájemné vztahy téměř přestaly existovat a následně 1. žalovaná opakovaně prohlašovala, že žalobce její dům nikdy nedostane a dá ho tomu, kdo ji na stáří zaopatří a bude se o ni starat. Toto své předsevzetí začala realizovat dlouho předtím, než se u ní projevily první příznaky Alzheimerovy choroby a demence, když v roce 2015 pořídila žalovaná [celé jméno žalované] závěť, kterou byl žalovaný 2. povolán za dědice veškerého jmění žalované 1., kde se 1. žalovaná vyjádřila i ke vztahu k žalobci. Žalovaný 2. se domnívá, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, není účastníkem smlouvy a její uzavření nemělo dopad na jeho právní postavení. Darovací smlouva sama o sobě neznamená faktické vydědění žalobce, když předmět darovací smlouvy netvoří jediný majetek žalované 1. Žalobce zůstává nepominutelným dědicem s nárokem na svůj podíl na dalším majetku 1. žalované. Nebyla splněna podmínka naléhavého právního zájmu, když žalobcovo postavení je naprosto zřejmé a vychází ze zákona a není zde v této věci žádná nejistota. 4. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] ze dne 24. 6. 2020 vzal soud za prokázáno, že 1. žalovaná je ke dni 24. 6. 2020 majitelkou nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] – zahrada, o výměře 107 m2, dále pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 75 m2, jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa] v k. ú. [obec], [územní celek], stojící na pozemku parc. [číslo] dále pozemku parc. [číslo] – zahrada, o výměře 27 m2. K nemovitostem se váže zákaz zcizení a zatížení pro 2. žalovaného [celé jméno žalovaného] na základě smlouvy darovací pro případ smrti ze dne 2. 2. 2017 s právními účinky zápisu k okamžiku 17. 2. 2017. 5. Z darovací smlouvy ze dne 2. 2. 2017 vyplývá, že oba žalovaní (1. žalovaná jako dárkyně a 2. žalovaný jako obdarovaný) uzavřeli dne 2. 2. 2017 darovací smlouvu pro případ smrti, na základě které 1. žalovaná daruje pro případ své smrti pozemek parc. [číslo] – zahrada, pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], a dále pozemek parc. [číslo] – zahrada, vše v k. ú. [obec], zapsaných na [list vlastnictví], [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], a to včetně vybavení domu a všech věcí, včetně obrazů, které se v domě nacházejí 2. žalovanému, a to pod podmínkou, že obdarovaný [celé jméno žalovaného] dárkyni [celé jméno žalované] přežije. V čl. III. darovací smlouvy je dohodnut zákaz zcizení a zatížení s nemovitostmi, který se však nevztahuje na movité věci a zřizuje se jako věcné právo na dobu života dárkyně. Dle čl. IV. darovací smlouvy se 2. žalovaný [celé jméno žalovaného] zavázal vyplatit částku 400.0002 Kč [jméno] [příjmení], [datum narození], dále částku 400.000 Kč. Ing. [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] a částku 400.000 Kč [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], a to v ročních splátkách po 100.000 Kč, splatným u první splátky nejpozději do konce 5. roku po úmrtí dárkyně [celé jméno žalované]. 6. V daném případě je zcela nepochybné, že žalobce využil svých dispozičních práv a v souladu s ust. § 80 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) podal určovací žalobu, přičemž žádal určení neplatnosti právního jednání, a to darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 2. 2. 2017. 7. Podle ust. § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není (určovací právo) spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný vztah nebo sporné právo týká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1850/2009 nebo ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3875/2016). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, který se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně legitimován. 9. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního poměru nebo práva. Není proto opodstatněna tam, kde právní poměr anebo právo již byly porušeny a kde je třeba se domáhat ochrany žalobou na plnění. 10. Základní podmínkou pro úspěšnost určovací žaloby je tedy prokázání naléhavého právního zájmu. V dané věci se žalobce domáhá určení neplatnosti darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 2. 2. 2017. K tomu je nutno uvést, že jestliže právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto žalobou na určení, má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva