39 C 162/2020-159 — Městský soud v Brně

1. Žalobci a) až c) se svojí žalobou podanou soudu 21. 9. 2020 domáhali vydání rozsudku, na základě kterého by bylo určeno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí specifikovaných ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. 2. V rámci podané žaloby rovněž žalobci a) až c) označili jako žalobce d) [celé jméno žalobce], když v rámci skutkových tvrzení navrhovali, aby soud rozhodl o přistoupení žalobce d) do tohoto řízení jako dalšího účastníka s odkazem na § 92 odst. 1 o.s.ř. 3. V žalobě účastníci dále uvedli, že se stali podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí v k.ú. [obec] na základě restitučního nároku dle rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, sp. zn. [číslo], když se jednalo o části dřívějších pozemků p. č. (PK) [anonymizováno] a p. č. (PK) [anonymizováno] v bývalém k. ú. [obec] [obec], když pravomocně vydané části pozemků dnes tvoří pozemky, které žalobci učinili předmětem této žaloby. Vlastnické právo k předmětným nemovitostem je v současné době psáno na původního žalovaného 1., firmu [právnická osoba], na [list vlastnictví], k. ú. [anonymizováno], obec a okres [okres]. Tato firma zanikla bez likvidaci fúzí, sloučením se žalovaným 2., i když je firma [právnická osoba] nadále vedena a evidována jako vlastník předmětných nemovitostí. Vlastnické právo žalobců bylo obnoveno oprávněným osobám rozhodnutím Krajského pozemkového úřadu, když žalobci se tak stali právními vlastníky předmětných pozemků. 29. 9. 2014 podali žalobci návrh na vklad vlastnického práva k předmětným pozemkům, když Katastrální úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], zaslal žalobcům 9. 6. 2015 (po více než 8 měsících) rozhodnutí, kterým byl vklad vlastnického práva zamítnut rozhodnutím KÚ [okres] [číslo jednací], kdy katastrálním úřadem bylo sděleno, že k zamítnutí bylo přistoupeno proto, že nebyla splněna podmínka, aby rozhodnutí Státního pozemkového úřadu [obec] bylo závazné pro osobu, jejíž právo má být vymazáno, když právnické osoby zapsané na [list vlastnictví] nebyly účastníky řízení před pozemkovým úřadem a navrhovaný vklad nenavazuje na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí dle § 17 odst. 2 písm. c) zákona o katastru nemovitostí. 4. Toto rozhodnutí katastrálního úřadu bylo napadeno správní žalobou v řízení před krajským soudem, sp. zn. 35 C 4/2015, ale s ohledem na potvrzení závěrů Katastrálního úřadu [okres] řízení před krajským soudem, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s řízením před Vrchním soudem v Olomouci, [spisová značka], se žalobci rozhodli svou žalobu proti rozhodnutí Katastrálního úřadu [okres] vzít zpět s tím, že daný stav lze napravit pouze prostřednictvím určovací žaloby, k čemuž se vyjádřil i Ústavní soud ČR v [příjmení] [jméno], sp. zn. [ústavní nález] z května 2017. Žalobci mají za to, že určovací žaloba je obecně přípustná, neboť žalobci mají na určení vlastnictví naléhavý právní zájem, k čemuž zmínili žalobci i judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Dále pak žalobci uvedli, že předmětné nemovitosti byly ke dni účinnosti zákona o půdě, tedy k 24. 6. 1991 zapsány na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce] jako vlastnictví [anonymizována dvě slova] 15. 7. 1998 byl na [příjmení] cihelny s. p. prohlášen konkurs, ustanovena JUDr. [jméno] [příjmení] jako správkyně konkursní podstaty, která 20. 10. 1998 provedla soupis konkursní podstaty, jehož součástí byly i výše označené pozemky s tím, že ke všem shora uvedeným pozemkům byl uplatněn restituční nárok. Na uplatnění restitučních nároků byla správkyně konkursní podstaty upozorněna nejpozději 20. 1. 1999 přípisem Pozemkového úřadu Brno, který rovněž upozorňoval na zákonnou blokaci převodu předmětných pozemků. Správkyně konkursní podstaty nemohla nabýt dispoziční oprávnění do chvíle, až bude o těchto pozemcích rozhodnuto tak, že se případně zamítá vylučovací žaloba, nebo do chvíle, než marně uplyne lhůta stanovená konkursním soudem k jejímu podání (rozsudek NS ČR, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Navzdory výše uvedenému povinná osoba, tedy [příjmení] cihelny, s. p. na žalované či jejich předchůdce nárokované pozemky v průběhu správního řízení o nich převedla, čímž způsobila nemožnost budoucího zápisu vlastnického práva žalobců do katastru. Žalovaný 1. nabyl nemovitosti kupní smlouvou z 31. 3. 2000, kdy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] poté vložila pozemky jako kapitál žalovaného 1., přičemž prodej pozemku byl schválen KS [obec] usnesením 28. 3. 2000, když správkyně konkursní podstaty si usnesení převzala 3. 4. 2000. Je otázkou, zda takové schválení lze považovat za předcházející uzavření kupní smlouvy, když v okamžiku podpisu smluvní strany o tomto nemohly vědět, o čemž svědčí text kupní smlouvy, že v případě, že nebude udělen souhlas soudu, či nebude povolen vklad, zavazuje se zástupce prodávajícího poukázat kupní cenu zpět k rukám kupujícího. Textace smlouvy samotné naznačuje, že souhlas konkursního soudu s prodejem v okamžiku uzavření udělen nebyl. V řízení o určení vlastnictví jde o spor dvou práv k předmětným pozemkům na základě řádně a podle právních předpisů obnoveného vlastnického práva žalobců a tvrzeného vlastnického práva žalovaných, kterým však dle právního přesvědčení žalobců a konstantní judikatury vyšších soudů nemohli nikdy právoplatně nabýt nemovitosti do vlastnictví, neboť na počátku stojí zákonem zakázané úkony. V době uzavření původní smlouvy, tedy k datu 31. 3. 2000, bránil převodu pozemků uplatněný restituční nárok, o čemž povinná osoba věděla, nebo vědět měla a mohla. Tyto pozemky byly v konkursní podstatě sepsány právě s poznámkou uplatnění restitučního nároku. V době uzavření smluv neuplynula žalobcům lhůta k podání vylučovací žaloby, nemovitosti sepsané v konkursní podstatě úpadce požívají do doby uplatnění lhůty k podání vylučovací žaloby plné ochrany. Žalobcům je známa judikatura o prioritě vlastnického práva nabytého prodejem z konkursní podstaty, jíž žalovaní obvykle argumentovali. Ta však na projednávaný případ nedopadá, když NS ČR konstantně judikuje, že takový postulát je platný jen tehdy, pokud jsou splněny všechny ostatní podmínky stanovené právním řádem, mezi které patří, že zpeněžovaný majetek se po celou dobu převodu nachází v soupisu konkursní podstaty a není dotčen včas uplatněným nárokem jiné osoby. Dále pak žalobci uvedli judikaturu NS ČR ohledně platnosti nabývacích titulů v případě žalovaných, když se jedná o rozhodnutí NS ČR, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], když tato rozhodnutí lze považovat za precedenční i v této věci. Co se týče judikatury Ústavního soudu, konkrétně sp. zn. [ústavní nález], z této judikatury ÚS ČR vyplývá, že pokud byl proveden vklad vlastnického práva k nemovitostem, které byly posléze vydány v restitučním řízení oprávněným osobám ve prospěch osob, které však účastníky restituce nebyly, má se za to, že převod je absolutně neplatný z titulu neplatného právního jednání. V tomto případě je nutno dát přednost vlastnickému právu žalobců jako restituentům, neboť ti vlastnické právo nabyli řádně v souladu se zákonem a mezinárodními závazky ČR. Za tohoto stavu se žalobci obrátili na soud s tím, aby rozhodl rozsudkem, dle kterého bylo určeno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky specifikovaných nemovitostí ve výroku I. a II. tohoto rozsudku v k. ú. [obec]. 5. Soud usnesením ze dne 24. 9. 2020, č. j. [číslo jednací], řízení vůči prvnímu žalovanému ([právnická osoba], [IČO]) zastavil, a to z důvodu toho, že v době zahájení řízení podáním žaloby žalovaný 1. neexistoval. Pro stručnost soud odkazuje na písemné odůvodnění usnesení z 24. 9. 2020. Dalším usnesením, konkrétně ze dne 8. 10. 2020, č. j. [číslo jednací], soud dle § 92 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o připuštění vstupu [celé jméno žalobce] do tohoto řízení jako žalobce d), a to na základě splnění podmínek dle § 92 odst. 1 o.s.ř. 6. Žalobce d) podáním z 30. 11. 2020 uvedl, že se se žalobou zcela ztotožňuje včetně argumentace žalobců a důkazních návrhů, když žalobce d) rovněž poukázal na Nález ÚS ČR, sp. zn. [ústavní nález]. 7. Žalovanému 2. byla žaloba s výzvou k vyjádření doručena 13. 11. 2020, když žalovaný 2. se k žalobě vyjádřil písemným podáním z 30. 11. 2020. Z vyjádření žalovaného 2. soud zjistil, že tento navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalovaný je vlastníkem pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec]. Tento pozemek nabyla firma [právnická osoba], souhlas k prodeji pozemku mimo dražbu byl konkursním soudem udělen usnesením KS [obec] z 28. 3. 2000, sp. zn. [spisová značka] s právní mocí 3. 4. 2000. Právní předchůdce žalovaného nabyl pozemek do svého vlastnictví kupní smlouvou uzavřenou se správkyní konkursní podstaty na základě předchozího souhlasu soudu. Pokud žalobci a) až c) tvrdí, že jsou spoluvlastníky pozemku p. [číslo] či jeho části, s tímto tvrzením žalovaný nesouhlasí. [příjmení] prodej pozemku byl schválen souhlasem soudu, a pravomocné rozhodnutí soudu nelze považovat za formalitu. Jde o pravomocné rozhodnutí, kterým soud jako orgán státní moci jasně sdělil všem účastníkům kupní smlouvy, že