41 C 103/2020-48 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se původně žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24.736 Kč s příslušenstvím. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu neuhrazených plateb do fondu oprav a neuhrazených záloh na služby ve výši 3.092 Kč měsíčně za období od června 2019 do ledna 2020 s tím, že pravidelná platba do fondu oprav činila 1.428 Kč měsíčně a zálohy na služby a energie činily 1.664 Kč měsíčně. Protože dluh žalovaný neuhradil ani přes výzvu, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu. 2. Následně žalobce upřesnil, že v souvislosti s vyúčtováním byla spotřeba na službách reálně nižší. Tudíž vzal svoji žalobu, co do částky 10.268 Kč zpět. Soud tedy řízení, co do uvedené částky a v kontextu žaloby a doplněných skutkových tvrzení a žalobcem navrhovaného výsledného znění žalobního nároku, částečně zastavil (§ 96 zákona č. 93/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a to usnesením č. j. 41 C 103/2020 - 47 ze dne 31. 3. 2021. Předmětem řízení tak zůstala částka 14.468 Kč, o které soud také meritorně rozhodoval. Co se týká struktury uvedené částky, tak ta podle žalobce přestavuje co do částky 9.996 Kč cenu za dlužné platby do fondu oprav po 1.428 Kč měsíčně za období od června 2019 do prosince 2019. Částka ve výši 1.380 Kč představuje neuhrazené vyúčtování za služby za rok 2019 a částka 3.092 Kč je neuhrazenou platbou do fondu oprav a dlužnou zálohu za služby za leden 2020. S ohledem na uvedené soud připustil změnu žaloby (§ 95 o. s. ř.), o čemž svědčí usnesení, které bylo ve věci vydáno dne 31. 3. 2021. Ve věci samé soud nakonec rozhodoval o částce 14.468 Kč, skládající se z výše popsaných tří dílčích nároků. 3. Žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a) zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o. s. ř.) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu mu soudem zaslanou a jemu doručenou dne 8. 2. 2021 nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a) o. s. ř. souhlasil. 4. S ohledem na skutečnost, že žalobce je osobou aktivně věcně legitimovanou k uplatnění nároku u soudu, neboť jde o dlužné platby ve prospěch fondu oprav společenství a dluhu vzniklého na vyúčtování za služby související s bydlením, energiemi apod., které mají oporu v do spisu založeném měsíčním vyúčtování, týkající se jednotky, která je ve vlastnictví žalovaného (LV list [číslo] v k. ú. [část obce]), tedy jednotky [číslo] v 1. podlaží o velikosti 61,40 m2. Z vyúčtování do spisu založeného vyplývá, že částka měsíčně hrazená do fondu oprav činí 1.428 Kč a za služby, energie apod. pak má být hrazeno 1.664 Kč měsíčně, což je celkem 3.092 Kč měsíčně. Soud tak neměl pochybnosti o důvodnosti nároku, neboť existence žalobce a vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení vyplývají též z do spisu založených stanov, stejně jako skutečnost, že si strany sjednaly povinnost platit platby ve prospěch správy domu, fondu oprav do 25. dne v měsíci. 5. Z právní věci sp. zn. 112 C 77/2019 zdejšího soudu vyplývá, že zdejší soud již rozhodoval v obdobné věci týkající se týchž účastníků řízení o částce 43.295 Kč, která se týkala období přecházející období, které je žalováno v této věci. I v citované paralelní věci byl žalobce procesně úspěšný, a to předně pro pasivitu žalovaného. 6. Z vyúčtování záloh za služby spojené s užíváním bytu (tedy porovnání záloh se skutečnými náklady týkajících se bytu žalovaného) za období roku 2019 mimo jiné vyplývá i rozdíl, který dosáhl částky 10.268 Kč ve prospěch žalobce. O uvedenou částku vzal žalobce svoji žalobu zpět. 7. Podle ustanovení § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. 8. Podle ustanovení § 1180 odst. 2 občanského zákoníku příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně. 9. S ohledem na znění ustanovení § 115 a) o. s. ř. soud uvádí, že bylo možné v tomto případě rozhodnout bez provádění dokazování, a to jen na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s takovým postupem souhlasili. Předně lze uvést, že žaloba žalobce je po právu, neboť jeho pohledávka odpovídá obsahu listinných důkazů. Lze konstatovat, že žalobce dostatečným způsobem popsal, na základě jakého právního titulu (z jakého důvodu) a za jaké období se jednotlivých dílčích částech (tvořících ve svém součtu předmět řízení) po žalovaném svého nároku domáhá. Zjevné je, že žalovaného dluh má oporu jak v občanském zákoníku, tak i ve stanovách žalobce, který je oprávněný se po žalovaném dlužných plateb domáhat. 10. Bylo tak předně na žalovaném, aby prokázal, že úhrady za žalobou dotčené měsíce ve prospěch fondu oprav a zálohy za služby s bydlením související provedl, anebo že se své povinnosti zbavil jiným způsobem. Přestože byla skutková tvrzení žalobce postupně doplňována, tak v kontextu předložených listinných důkazů dávaly smysl, měly svoji logiku a zákonnou oporu. Pokud pak žalovaný zůstal v průběhu řízní procesně pasivní, neměl soud jediný důvod žalobci nárok nepřiznat, neboť do fondu oprav má být průběžně členy společenství, kterým je i žalovaný, hrazeno, když uvedený fond slouží k úhradám nákladů souvisejících s opravami apod. Fond je tvořen platbami členů a je nevratný, resp. není určený k tomu, aby byl co rok vyúčtován. Proto mohla být žalobcem z uvedeného důvodu účtovaná částka (y) žalobci také přisouzená (y), coby nárok ve výši 9.996 Kč. Stejně tak byl žalobci přiznán dluh na zúčtovaných službách za rok 2019 ve výši 1.380 Kč a částka 3.092 Kč účtovaná jako dluh do fondu oprav a dluh na záloze na službách za leden 2020 Tomu odpovídá výrok I. rozsudku. 11. Protože byl žalobce ve věci procesně úspěšný, přiznal mu soud náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnému žalobci tak náleží odměna vypočtená z částky 14.468 Kč, a to za převzetí věci, sepis žaloby, a to v souladu s návrhem žalobce. Nikoliv již za doplnění skutkových tvrzení, neboť ta měla být perfektní již v době podání žaloby. Účelné náklady řízení představují: žalobcem uhrazený soudní poplatek ve výši 990 Kč (přiznaný dle sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb.), dále 2x 1.700 Kč za výše uvedené dva úkony právní služby (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), jakož i 2 paušály po 300 Kč (§ 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) Celkem tedy 4.990 Kč.