41 C 37/2020-116 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 606.454,07 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 277,31 Kč, s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 602.954,07 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení jdoucí z částky 602.954,07 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení ve výši 10 %. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že s žalovaným dne 17. 1. 2019 uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 600.000 Kč. Z nich částka ve výši 484.633 Kč byla žalovanému poskytnutá za účelem refinancování peněžních závazků žalovaného z úvěrů či půjček poskytnutých žalobcem či třetími osobami, a to za podmínek uvedených v čl. 2 smlouvy o úvěru. Zbývající částka 115.367 Kč byla žalovanému poskytnutá bez sledování účelu použitých prostředků. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci čerpané finanční prostředky v pravidelných 119 měsíčních splátkách po 7.318 Kč, počínaje dnem 5. 2. 2019 a konče dnem 5. 12. 2028. Žalobce poukázal na skutečnost, že v čl. 8 smlouvy o úvěru byla sjednána možnost prohlásit úvěr za splatný, což pro zaslané upomínky a pro opakované porušování povinností ze strany žalovaného, věřitel také využil, když úvěr zesplatněnil k datu 18. 7. 2019. Žalobce vysvětlil, že na kapitalizovaném úroku z prodlení žalovaný dluží částku 277,31 Kč, jak je to zjevné z rozpisu dluhu/transakční historie. Dlužné zůstaly i poplatky za pojištění ve výši 3.500 Kč. K datu zesplatnění úvěru činila dlužná částka 602.954 Kč. V rámci postupného doplnění skutkových tvrzení žalobce uvedl, že žalovaný uhradil na dluh celkem 23.011,79 Kč (č. l. 97 verte), když uvedená částka byla použitá na úhradu úroků či úroku z prodlení a dílem také na snížení jistiny dluhu. 2. Žalobce dále uvedl, že co se týká prověření úvěruschopnosti žalovaného, tak nikde není stanovený postup vedoucí k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V uvedeném ohledu musí být respektován princip přiměřenosti. Z výpisu z účtu je zjevné, že žalovaný pracoval u společnosti [právnická osoba], u které měl pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou (od 1. 8. 2018). Dříve pracoval pro resort [právnická osoba] Jeho výše měsíční mzdy dosahovala částky 17.415,50 Kč, případně částky 16.859 Kč. Pokud od výdělku odečetly obecné náklady, které žalovanému vznikají ve výši 5.512 Kč a náklad na splátky úvěrů ve výši 7.318 Kč, činil disponibilní zůstatek a volná kapacita žalovaného částku 4.029 Kč. Žalobce má za to, že i pohledem obsahu výpisů z účtu se dostatečným způsobem seznámil s majetkovou situací žalovaného. Možnost poskytnutí úvěru koresponduje i se závěry rozhodnutí Soudního dvora v právní věci C -449/13, když je též nezbytné si uvědomit, že žalobce jako soukromý subjekt nemá přístup k veškerým údajům týkajících se žalovaného. Nemůže je po něm ani vynucovat, když mu zákon možnost nahlížet do dalších informačních systémů nesvěřil. Pro případ, kdyby bylo zvažováno přiznání pouze bezdůvodného obohacení, náleží žalobci částka 576.988,21 Kč a příslušné příslušenství. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Přestože byl ze strany soudu řádně a včas obeslán na soudu známé adresy podle obsahu spisu, jakož i na platnou adresu sdělenou Policií ČR (vedenou v databázi Cizinecké policie ČR - [adresa žalovaného]), na které je žalovaný hlášený do roku 2022. Protože se žalovaný nedostavil ani k soudem nařízenému jednání, rozhodoval nalézací soud v jeho nepřítomnosti, a to na základě obsahu soudního spisu a ve věci provedeného listinného dokazování. 4. Z ve věci provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci.: 5. Z přehledu transakční historie je zjevné, jak se postupně žalovaný s čerpanou finanční částkou ve výši 600.000 Kč dostával do prodlení, když splátky byly řádně hrazené jen v období února, března a po část měsíce dubna 2019. Dále již žalovaný na dluh nic nezaplatil. 6. Z přiložených výpisů z účtu, založených na čl. 25 – 37 spisu bylo soudem zjištěno, že se týkají období roku 2018 a části roku 2019. Z měsíčních výpisů se podává, že žalovaný pobíral mzdu od společnosti [právnická osoba] (č. l. 25 v lednu 2018 ve výši 14.067 Kč, v únoru 2019 ve výši 11.721 Kč). Obecně lze z výpisů z účtu vysledovat pohyby zůstatků účtu ve vztahu k částkám, které zde byly připisovány. Dále bylo z bankovních výpisů zjištěno, že v červenci 2018 činila výše mzdy žalovaného 17.444 Kč. Tu pobíral od společnosti [právnická osoba] V červenci 2018 šlo o mzdu ve výši 17.297 Kč. Z výpisu za období července 2018 je např. zjevné, že žalovaný původní dluhy splácel ve splátkách po 3.405 Kč a 4.089 Kč měsíčně. V prosinci 2018 činila jeho mzda částku 17.261 Kč. 7. Z žádosti o poskytnutí úvěru podepsaného žalovaným a pracovníkem žalobce je patrné, že výše příjmu činí 16.859 Kč, když dále je pouze uvedeno: forma bydlení - jiný způsob bydlení, počet členů domácnosti - 1, dosažené vzdělání - střední s maturitou, pracovní poměr není na dobu určitou, není vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Výše úvěru je v žádosti uvedená ve výši 620.000 Kč. Ze scoringu na čl. 39 žalovaného vyplývá, že celková měsíční splátka činí 7.494 Kč, a že dvě finanční instituce mají s klientem kontrakty. 8. Ze smlouvy o úvěru bylo soudem zjištěné, že žalovaný uvedl jako svoji adresu [adresa žalobkyně a žalovaného]. Čerpána měla být částka 600.000 Kč s měsíční splátkou 7.318 Kč, RPSN 8,36 % a s úrokovou sazbou 7,9 % s tím, že část úvěru byla poskytnutá na úhradu jiných úvěrů, a to částka 484.633 Kč. Zbytek úvěru byl žalovanému poukázán jako bezúčelový. Po případ porušení sankce se v čl. 8 hovoří o tom, že porušením podmínek smlouvy je, když se dostane do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, anebo do prodlení s nesplacením více než dvou splátek. Podle čl. 8, písm. b) bylo možné prohlásit úvěr za splatný. Podle čl. 10 měly být písemnosti doručovány na adresu podle smlouvy. Smlouva je kryta podpisy účastníků, když podepsaná byla dne 17. 1. 2019. 9. Z výzvy k úhradě dluhu před podáním žaloby vyplývá, že byla doručována žalovanému na adresu podle smlouvy. Též bylo rozhodnuto o okamžité splatnosti celkového dluhu ze strany bankovního subjektu s tím, že dnem 18. 7. 2019 lze považovat úvěr za splatný z důvodu porušování povinností na straně žalovaného. Žalovaný byl též v červnu 2019 vyzýván samotnou bankou k úhradě dluhu, když z výpisu za leden 2019 vyplývá, že žalovaný na čerpané finanční prostředky k dispozici (čl. 72 verte). 10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Po provedeném dokazování soud konstatuje, že nárok žalobce shledal z jeho větší části důvodným. 14. Předně lze uvést, že z obsahu spisu a závěrů provedeného dokazování vyplývá, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřená smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2021 Sb.), na základě které se žalovaný zavázal splácet jím čerpané finanční prostředky ve výši 600.000 Kč, a to průběžnými splátkami po 7.318 Kč měsíčně, neboť žalobce mu finanční prostředky prokazatelně poskytnul. Uvedené je podpořené, ať již přímo či nepřímo všemi do spisu založenými důkazy. Předně pak smlouvou o úvěru a výpisy z účtu žalovaného. 15. Protože se finanční prostředky ve výši 600.000 Kč k žalovanému skutečně dostaly, stíhala jej povinnost čerpané finanční prostředky řá