41 C 7/2021-76 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobci částku 27.570 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrocích I. a II. rozsudku. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi původním věřitelem žalované a žalovanou byla uzavřená platná smlouva o úvěru pod [číslo] na základě které byla žalované poskytnutá částka 12.000 Kč. Následně původní věřitel žalované - společnost [právnická osoba], [IČO] převedla část svého závodu na společnost [právnická osoba], pod [IČO], která posléze postupní smlouvou postoupila pohledávku za žalovanou do majetku současného žalobce, který je oprávněný podat žalobu k soudu. Je tedy jasné, že žalobce je osobou aktivně věcně legitimovanou k podání žaloby k soudu. Žalobce zdůraznil, že sjednaná částka byla žalované prokazatelně poskytnuta. Přestože se jí žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1.560 Kč, tak nic neuhradila. Poplatky za poskytnutí úvěru byly sjednané podle čl. I. odst. 2 úvěrové smlouvy ve výši 28 % z jistiny úvěru. Tedy celkové náklady na úvěr podle čl. II. úvěrové smlouvy dosáhly částky 10.320 Kč Celkem měla žalovaná žalobci na čerpané finanční prostředky zaplatit částku 22.320 Kč. Protože se žalovaná dostala s plněním svých povinností do prodlení, neboť na svůj dluh ani přes výzvy nic nehradila, bylo možné dne 13. 9. 2019 úvěr zesplatnit. Žalovaná žalobci dluží jistinu ve výši 12.000 Kč, úrok ve smlouvě sjednaný ve výši 2.820 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 3.280 Kč, administrativní poplatek ve výši 2.220 Kč, smluvní pokutu ve výši 7.250 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.140,32 Kč. 2. V rámci doplnění skutkových tvrzení žalobce zopakoval svá dosavadní skutková tvrzení, když uvedl, že žalovaná po uzavření smlouvy uhradila na svůj dluh celkem 2.000 Kč, když ostatní nároky, které po ní požaduje v této věci, mají oporu ve smluvních ujednáních, a to včetně smluvní pokuty, kterou podrobně rozepsal, stejně jako úrok a úrok z prodlení. Částka 2.000 Kč, která byla žalovanou uhrazená (v částkách 480 Kč a 1.520 Kč) byla započtená na poplatek za uzavření smlouvy, na úrok, na poplatek za správu úvěru, na poplatek za osobní výběr splátek, jak to vyplývá z čl. 19 verte. Co se týká kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.140,32 Kč, tak ten měl být ve skutečnosti vypočtený na částku 1.367,85 Kč podle rozpisu tam uvedeného, kdy úroky z prodlení byly vypočtené z jednotlivých dílčích částek, se kterými se žalovaná postupně dostávala do prodlení. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila, a to přestože byla ze strany soudu řádně k vyjádření se k věci vyzvána. Nedostavila se ani k ve věci nařízenému jednání. Soud tak ve věci rozhod na základě provedeného dokazování a obsahu spisu. 4. Ze smlouvy o úvěru pod [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřená mezi věřitelem [právnická osoba], [IČO] a žalovanou, když výše jistiny poskytnutého úvěru činila částku 12.000 Kč. Dále si v souladu s ustanovením čl. II. úvěrové smlouvy strany sjednaly úhradu částky 480 Kč jako úplatu za poskytnutí úvěru. Úroky byly sjednané jako 28 % z poskytnuté jistiny. Dále byla podle uvedené smlouvy sjednaná platba za správu úvěru ve výši 2.640 Kč a za hotovostní výběr ve výši 3.840 Kč Náklady na spotřebitelský úvěr dosáhly částky 10.320 Kč. Celková částka, která měla být věřiteli ze strany dlužníka uhrazená, byla sjednaná na částku 22.320 Kč. Podle čl. V. odst. 4, bylo možné po žalované nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou se žalovaná dostala s úhradou svého dluhu do prodlení. Smlouva byla uzavřená dne 13. 7. 2018, když RPSN činilo 212,32 %. 5. Z notářského zápisu sp. zn. NZ 1054/2018, N 842/2018 JUDr. [jméno] [příjmení], notářky se sídlem v [obec], do spisu založeného a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze společnosti [právnická osoba], [IČO] coby postupitele a [právnická osoba] (žalobce) jako postupníka je zjevné (též z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2020 a její přílohy), že pohledávka za žalovanou byla postoupená do majetku současného žalobce. 6. Z výzvy k úhradě dluhu se podává, že žalovaná byla na adresu [adresa] [část obce]) dne 18. 12. 2020 věřitelem vyzvaná k úhradě dluhu. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce se podává, že je subjektem existujícím. 7. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru je patrné, že žalovaná požádala (tehdy společnost [právnická osoba], [IČO]) o poskytnutí částky ve výši 15.000 Kč s tím, že její příjmy ze závislé činnosti měly činit 7.678 Kč měsíčně a její výdaje na bydlení měly činit částku 2.000 Kč měsíčně (uvedená částka je však přeškrtnutá a je u ní připsaná částka 12.000 Kč), na stravování je počítáno s částkou 2.500 Kč měsíčně a na ostatní výdaje pak částku 500 Kč měsíčně a průměrné měsíční výdaje žadatelky částku 5.000 Kč. Z tzv. credit scoringu vztahujícího se k žalované vyplývá, že žalované může být poskytnut úvěr s maximální splátkou 1.678 Kč, tedy úvěr v maximální výši 25.000 Kč. Ve skutečnosti však byl poskytnut (pro zjištěné finanční zdroje) úvěr ve výši 12.000 Kč s měsíční splátkou 1.560 Kč, čemuž odpovídá finanční analýza žalované, která uvádí její měsíční příjem 7.678 Kč, měsíční výdaje stanovuje na 5.000 Kč, minimální rezervu na 1.000 Kč a volné prostředky 1.678 Kč, které jsou nezbytné na vykrytí výdajů souvisejících s poskytnutým úvěrem. 8. Z pracovní smlouvy žalované bylo soudem zjištěno, že by měla být zaměstnána jako dělnice v tiskárně u společnosti [právnická osoba], na [ulice a číslo] v [obec]. Pracovní poměr měla uzavřený na dobu neurčitou se zkušební pracovní lhůtou v délce tří měsíců s hodinovou mzdou ve výši 78,10 Kč + sjednanou odměnu za úklid. Z výplatního listu žalované bylo zjištěno, že výše její čisté mzdy nepřesáhla částku 8.000 Kč měsíčně. 9. Ze smlouvy o nájmu bytu se podává, že se týká pronajímatele [příjmení] [jméno] a nájemce [příjmení] [jméno] a bytu o velikosti 2 + 1, na ulici [ulice], ve kterém bude, mimo uvedeného nájemce, bydlet i [jméno] [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované], když výše nájemného činí 8.000 Kč a výše dalších nákladů souvisejících se zálohami za bydlení 4.000 Kč Smlouva je z listopadu 2016. Podle dodatku měla být smlouva prodloužena na dobu určitou do 30. 11. 2018. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřená úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s obsahem zákona č. 257/2016 Sb., podle které žalovaná skutečně obdržela od žalobce částku 12.000 K, avšak na čerpaný úvěr zaplatila jen částku 2.000 Kč (představující dvě platby na čerpaný úvěr). Pohledem smluvních ujednání žalobci svědčilo právo úvěr zesplatnit a požadovat po žalované úhradu celého dluhu, což i učinil. 14. Soud ve vztahu k této věci předně uvádí, že pohledem právní úpravy posuzoval, zda je nárok žalobce po právu, anebo není. Případně, v jaké výši je po právu a v jaké již tomu tak není. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. 15. Ve vztahu k právnímu hodnocení projednávané věci soud uvádí, že neměl jediný důvod žalobci nárok v plné výši přiznat, když nárok posuzoval jako nárok z bezdůvodného obohacení, neboť je zjevné, že žalovaná strana neměla příjmy natolik vys