42 C 129/2021-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2.000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 7. 4. 2015 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] 2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč, za což se žalovaná zavázala, vedle vrácení půjčené částky, zaplatit právnímu předchůdci žalobce také poplatek ve výši 660 Kč, to vše do [datum], jak je zřejmé z faktury [číslo]. Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla na žalobce postoupena, mj. i pohledávka za žalovanou. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum]. I přes předžalobní výzvu ze dne [datum], odeslanou na adresu žalované [datum], však zůstal dluh žalované neuhrazen. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dluží žalobci částku ve výši 2.000 Kč, představující dlužnou jistinu zápůjčky, když poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 660 Kč žalobce po žalované nepožaduje. 5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 6. Právním posouzením soud dospěl závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem byla ve smyslu § 2390 o. z. uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta peněžitá zápůjčka ve výši 2.000 Kč, ta jí však ve lhůtě splatnosti nevrátila, a proto jí soud zavázal k její úhradě žalobci, na kterého byla ve smyslu § 1879 a násl. o. z. tato pohledávka za žalovanou postoupena. Není pochyb o tom, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinna zaplatit žalobci též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). 8. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.