43 C 196/2020-63 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 1.954,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z uvedené částky Kč od 20.1.2018 do zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce [právnická osoba] žalované úvěr ve výši 1.100 Kč, který měl být splacen do 19.1.2018. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru 1.100 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 854,70 Kč. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru datované 22.12.2017 soud zjistil, že jako její účastníci byli uvedeni společnost [právnická osoba], jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný, jejím předmětem byl úvěr ve výši 1.100 Kč, datum poskytnutí 29.12.2017, poplatek za poskytnutí úvěru před slevou 854,70 Kč, splatnost úvěru 19.1.2018. Žalované byly finanční prostředky ve výši 1.100 Kč vyplaceny dne 29.12.2017 (sdělení [právnická osoba]). [právnická osoba], pohledávku za žalovanou postoupila žalobci (oznámení o postoupení pohledávky). Zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě ve lhůtě tří dnů dopisem ze dne 29.10.2019 odeslaným prostřednictvím pošty dne 29.10.2019 (předžalobní výzva, poštovní podací lístek). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, a žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, aniž uvedl, jaký příjem a jaké výdaje žalovaného a na základě jakých podkladů byly posuzovány. Soud proto dospěl k závěru, že úvěrující nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Uzavřená smlouva je proto dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). Původní věřitel žalované na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 1.100 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je povinna vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává z ustanovení § 1879 o.z. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovanou k plnění v třídenní lhůtě dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 29.10.2019, který byl žalované při běžném chodu věcí doručen třetí pracovní den po odeslání, tj. 1.11.2019, a dnem následujícím po marném uplynutí poskytnuté třídenní lhůty, tj. ode dne 5.11.2019, je žalovaná v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož požadovaná výše je nižší než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 1.100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.100 Kč od 5.11.2019 do zaplacení vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl procesně úspěšný co do 56 %, neúspěšný co do 44 %, žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12 % Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta po 200 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) a z částky 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 1.489 Kč, z toho 12 % činí 179 Kč. Za podání, jímž žalobce doplnil žalobu, soud žalobci náhradu nepřiznal, neboť tento náklad neshledal potřebným k účelnému uplatňování práva, když žalobce tímto podáním kompenzoval nedostatky žaloby (srov. ustanovení § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.