43 C 228/2019-132 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 13.014,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13.014 Kč od 26.4.2016 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce [právnická osoba] žalované finanční prostředky ve výši 16.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do 25.4.2016. Žalovaná žalobci uhradila 2.985,31 Kč [právnická osoba] svoji pohledávku za žalovanou postoupila smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. [právnická osoba] převedla na základě žádosti žalované o půjčku dne 25.9.2015 na účet žalované finanční prostředky ve výši 16.000 Kč (žádost o půjčku, potvrzení o provedené platbě, informace [právnická osoba]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.12.2017 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou žalobci (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení). Zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dopisem ze dne 25.3.2019 odeslaným prostřednictvím pošty dne 26.3.2019 (předžalobní výzva, poštovní podací arch). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Poskytnutá zápůjčka měla s ohledem na postavení poskytovatele a žalované povahu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené podklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že nedisponuje žádnými informacemi o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalované. Soud proto v souladu s ustanovením § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru má za to, že společnost [právnická osoba] své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí nedostála, a smlouva je tak podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce žalované na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 16.000 Kč. Žalované tak na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobci vydat ve smyslu ustanovení § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přičemž zbývá vydat 13.014,69 Kč. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, výši dluhu nijak nerozporovala. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovanou k plnění dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 26.3.2019, který byl žalované při běžném chodu věcí doručen třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 29.3.2019, ode dne následujícího je žalovaná v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož požadovaná výše je nižší než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 13.014,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13.014 Kč od 30.3.2019 do zaplacení vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce nebyl úspěšný v řízení pouze co do poměrně nepatrné části, a proto mu soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Doplňoval-li žalobce svým podáním původní návrh, pak tento náklad soud neshledal potřebným k účelnému uplatňování práva, když žalobce takto kompenzoval nedostatky návrhu (srov. ustanovení § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř.).