43 C 271/2020-49 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 18.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 16.10.2015 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 18.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 15.10.2015. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listin zjistil soud následující skutkový stav. [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 19.8.2015 finanční prostředky ve výši 18.000 Kč dne 21.8.2015 (smlouva o úvěru, sdělení mBank S.A., organizační složky) [právnická osoba] postoupila pohledávka za žalovaným společnosti [právnická osoba], která ji postoupila žalobci (dvě smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení). Zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě ve lhůtě tří dnů dopisem ze dne 18.11.2019 odeslaným prostřednictvím pošty dne 18.11.2019 (předžalobní výzva, poštovní podací lístek). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené podklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, a žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, aniž uvedl, jaký příjem a jaké výdaje žalovaného a na základě jakých podkladů byly posuzovány. V souladu s ustanovením § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru má soud za to, že věřitel své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí nedostál. Smlouva o úvěru je tak podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Původní věřitel žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 18.000 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je povinen vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává z ustanovení § 1879 o.z. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovaného k plnění v třídenní lhůtě dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 18.11.2019, který byl žalovanému při běžném chodu věcí doručen třetí pracovní den po odeslání, tj. 21.11.2019, a dnem následujícím po marném uplynutí poskytnuté lhůty, tj. od 26.11.2019, je žalovaný v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož požadovaná výše je nižší než podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 18.000 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18.000 Kč od 26.11.2019 do zaplacení vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobci, jenž byl v řízení procesně neúspěšný pouze co do nepatrné části, ohledně níž byla žaloba zamítnuta, soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Za podání, jímž žalobce doplnil žalobu, soud žalobci náhradu nepřiznal, neboť tento náklad neshledal potřebným k účelnému uplatňování práva, když žalobce tímto podáním kompenzoval nedostatky žaloby (srov. ustanovení § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.