43 C 36/2020-75 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 11.000 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 29.10.2013, na základě které poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, který žalovaná řádně a včas nesplatila, uhradila 24.000 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy. Z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění. Žalobce jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřeli dne 29.10.2013 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí byly smluvní podmínky věřitele. Žalobce se smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatky a úroky ve 14 měsíčních splátkách po 2.500 Kč počínaje 25.11.2013, celkem se zavázala uhradit 35.000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] smluvní podmínky). Žalobce vyplatil žalované v hotovosti částku 20.000 Kč dne 29.10.2013 (výdajový pokladní doklad). Zástupce žalobce upomenul žalovanou o úhradu dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 11.000 Kč (předžalobní upomínka ze dne 26.6.2018). 4. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 5. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené podklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 7. Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce pouze zcela nedostatečně uvedl, že žalovaná doložila svůj pravidelný příjem a že žalobce ověřil nevedení exekucí na majetek žalované. Žalobce neuvedl, jaký příjem žalované a v jaké výši byl posuzován, zda se zabýval i výdaji žalované, neoznačil žádné důkazy v tomto směru. K jednání dne 21.9.2021 se žalobce nedostavil, svou neúčast omluvil, o odročení jednání nepožádal, a soud tak věc v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal v nepřítomnosti účastníků. Svou neúčastí u jednání žalobce znemožnil soudu poskytnout mu poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. stran doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, zda věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27.10.2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Ostatně žalobce byl k doplnění v tomto smyslu vyzván již usnesením ze dne 11.6.2020, č.j. 43 C 36/2020-40, na které nereagoval. V souladu s ustanovením § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru má tak soud za to, že věřitel své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí nedostál. Smlouva o úvěru je tak podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. 8. Žalobce žalované na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalované tak na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, které je povinna žalobci vydat. Žalovaná již žalobci uhradila 24.000 Kč, a proto již nezbývá žádné bezdůvodné obohacení, k jehož vydání by byla povinna. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalované, která byla v řízení zcela procesně úspěšná, podle obsahu spisu žádné náklady v řízení nevznikly.