44 C 130/2020-14 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobním návrhem ze dne 14. 11. 2019 domáhala po žalované zaplacení částky 3.273,39 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že s žalovanou uzavřela účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva a Všeobecné podmínky společnosti. Žalobkyně poskytla žalované na základě kupní smlouvy koncové zařízení, žalovaná však neuhradila předepsané splátky za toto koncového zařízení. Žalobkyně dále na základě souhlasu s pojištěním poskytla žalované sjednané pojištění, avšak žalovaná neuhradila měsíční poplatky za pojištění. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží žalobkyni částku 303,39 Kč na neuhrazených měsíčních poplatcích za pojištění a částku 2.970 Kč jakožto součet zbývajících splátek za koncové zařízení. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu ze dne 2. 8. 2019 neuhradila. 2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. se žalovaná nevyjádřila a žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu). Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Z účastnické smlouvy [číslo] uzavřené dne 16. 3. 2017 bylo zjištěno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací spojené s telefonním číslem [tel. číslo]. Součástí účastnické smlouvy byla také smluvní ujednání ke kupní smlouvě, na základě které se žalobkyně zavázala dodat žalované koncové zařízení [anonymizována tři slova] ([číslo]) [anonymizována tři slova]. Žalovaná se zavázala koncové zařízení splatit první splátkou (akontací) ve výši 29 Kč a 11 dalšími splátkami po 270 Kč měsíčně. Účastníci se dohodli, že neuhrazením příslušné splátky ve splatnosti se stávají splatnými všechny dosud neuhrazené splátky. Ze souhlasu s pojištěním č. [anonymizováno] uzavřeného dne 16. 3. 2017 bylo zjištěno, že mezi účastníky došlo k uzavření pojistné smlouvy k pojištění výše uvedeného koncového zařízení. Žalovaná se zavázala platit pojistné ve výši 99 Kč měsíčně po dobu 24 měsíců. 5. Z vyúčtování služeb [číslo] za období od 6. 4. 2017 do 5. 5. 2017 bylo zjištěno, že žalované byla vyúčtována za pojištění částka 99 Kč a jako splátka koncového zařízení částka 270 Kč, se splatností dne 24. 5. 2017. Z vyúčtování služeb [číslo] za období od 6. 5. 2017 do 5. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalované byla vyúčtována za pojištění částka 99 Kč a jako splátka koncového zařízení částka 270 Kč, se splatností dne 24. 6. 2017. Z vyúčtování služeb [číslo] za období od 6. 6. 2017 do 5. 7. 2017 bylo zjištěno, že žalované byla vyúčtována za pojištění částka 99 Kč, se splatností dne 24. 7. 2017. Z vyúčtování služeb [číslo] za období od 6. 7. 2017 do 5. 8. 2017 bylo zjištěno, že žalované byla vyúčtována za pojištění částka 6,39 Kč, se splatností dne 24. 8. 2017. Z vyúčtování splátek za zařízení [číslo] bylo zjištěno, že žalované bylo vyúčtováno 9 zbývajících splátek za koncové zařízení po 270 Kč, celkem tedy 2.430 Kč, se splatností dne 31. 10. 2017 Celkem tak žalovaná dluží za pojištění částku 303,39 Kč, a jakožto nedoplatek koncového zařízení částku 2.970 Kč. Dopisem ze dne 2. 8. 2019, předaným k poštovní přepravě téhož dne, byla žalované prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně zaslána předžalobní upomínka. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V projednávané věci byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně dodala žalované movitou věc (koncové zařízení), za níž se žalovaná zavázala zaplatit kupní cenu. Splatnost byla stanovena ve splátkách a strany si sjednaly ztrátu této výhody pro případ neplacení včas. K takovéto skutečnosti došlo a žalobkyně proto oprávněně vyúčtovala žalované zbývající splátky za koncové zařízení. Celkem žalovaná dluží žalobkyni na splátkách za koncové zařízení částku 2.970 Kč. Mezi účastníky byla dále uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně poskytla žalované pojištění, avšak žalovaná nehradila sjednané pojistné. Celkem žalovaná dluží žalobkyni na pojistném částku 303,39 Kč. 7. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.273,39 Kč. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud podle § 1970 občanského zákoníku o její povinnosti uhradit úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 8 % ročně požadované žalobkyní, která je nižší než zákonná výše dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. V souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení nižší sazbu za každý úkon právní služby učiněný do podání návrhu včetně, protože návrh žalobkyně je podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje 50.000 Kč. Za každý úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) tak byla žalobkyni přiznána částka 200 Kč a dále třikrát paušální náhrada po 100 Kč, navíc samozřejmě sazba DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy na náhradě nákladů řízení částka 1.489 Kč.