47 C 109/2021-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 26. 2. 2021 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 8 280,39 Kč na jistině, 300 Kč na nákladech spojených s vymáháním, s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy ze dne 5. 10. 2018, [číslo] [PSČ]. 2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 17. 9. 2021 vyhlásil rozsudek. 3. Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav. 4. Právní předchůdce žalobce – společnost [anonymizováno] [právnická osoba], s žalovaným uzavřel dne 5. 10. 2018 účastnickou smlouvu. Součástí uvedené listiny byla také kupní smlouva, na základě které společnost [anonymizováno] [právnická osoba] přenechala žalovanému koncové zařízení – [anonymizována tři slova] ([číslo]) [anonymizováno] - černý, a to za sjednanou cenu 8 489 Kč. Žalovaný byl povinen zaplatit akontaci 209 Kč a po té platit měsíční splátky á 360 Kč vždy do 20. dne měsíce, přičemž neuhrazením příslšuné splátky ve splatnosti se stávaly splatnými všechny dosud neuhrazené splátky (důkaz: listina„ ÚČASTNICKÁ SMLOUVA“ ze dne 5. 10. 2018). 5. Za období 4. 10. 2018 – 19. 10. 2018 žalovaný neuhradil částečně splátku koncového zařízení v rozsahu částky 0,39 Kč (jde o nezaplacenou část z faktury [číslo] z celkové částky 429 Kč za tam specifikované služby – měsíční paušál tarif 330,25 Kč a poplatek za tištěné vyúčtování služeb 23,97 Kč); za období 20. 10. 2018 – 19. 11. 2018 žalovaný neuhradil splátku koncového zařízení 360 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s placením splátek za koncové zařízení byl závazek k zaplacení kupní ceny zesplatněn a žalobce vyúčtoval žalovanému zbytek kupní ceny 7 920 Kč (doklad [číslo] ze dne 27. 2. 2019, splatnost 13. 3. 2019). 6. Částka ve výši 300 Kč žalobcem požadovaná v tomto řízení pak představuje podle žalobce částku nákladů spojených s vymáháním pohledávky, kdy se jedná o rozpočet režijních nákladů mezi jednotlivé pohledávky, které byly na žalobce postoupeny. Tyto náklady jsou stanoveny v paušalizované výši, kdy se jedná o režijní náklady, které průměrně připadají na každou z pohledávek. Obecně řečeno jde o náklady vzniklé v rámci procesu správy jednotlivého případu v jeho předsoudní fázi. Sazebník pak obsahuje přehled jednotlivých druhů režijních nákladů uplatňovaných žalobcem a zároveň obsahuje vyčíslení celkového počtu minut průměrně připadajících na určitý úkon a výši nákladů za jednu časovou jednotku, zde jednu minutu připadající na příslušný úkon. 7. Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] jakožto postupitel a žalobce jakožto postupník uzavřely smlouvu dne 12. 11. 2020, na základě které žalobce nabyl pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. Na základě uvedené skutečnosti je žalobce aktivně legitimován k podání žaloby. 8. Uvedený skutkový stav soud právně hodnotil následovně. 9. Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 10. Na posuzovaný případ se tak nepoužije zákon o elektronických komunikací, nýbrž v souladu s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník spadá právní věc zcela pod občanský zákoník. 11. Strany mezi sebou uzavřely vícero smluv, resp. jejich kombinaci, a to v rámci jedné listině ze dne 5. 10. 2018. Pro řešenou věc je podstatné, že se mj. jednalo o kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. občanského zákoníku. 12. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (§ 2079 odst. 1 občanského zákoníku). 13. Právní předchůdce žalobce svou povinnost splnil, když žalovanému přenechal do vlastnictví koncové zařízení. Žalovaný svou základní povinnost – zaplatit kupní cenu – porušil, když ji neplatil řádně a včas dle sjednaného způsobu splátkami 360 Kč měsíčně. Zbylá část kupní ceny proto byla zesplatněna (22 x 360 Kč). Žalobce tak má nárok na úhradu zbytku kupní ceny koncového zařízení ve výši 8 280,39 Kč. 14. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením daných splátek dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 o. z. úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a toho času (v první den prodlení) činila 9, resp. 9,75 % ročně. 15. Pokud jde o částku 300 Kč – náklady spojené s vymáháním pohledávky, soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není. 16. Právní poměr mezi stranami byl poměrem spotřebitelským, když právní předchůdce žalobce vystupoval jako podnikatel a žalovaný vystupoval mimo jakoukoliv svou odbornost či dokonce živnost (jiné podnikatelské oprávnění). Přitom jedině ve vztazích mezi podnikateli právní předpisy stanovují paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky (jedná se o nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Ustanovení obecně závazných právních předpisů nelze obcházet tím, že žalobce si stanoví rovněž paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Nad to sazebník, z kterého by mělo právo žalobce na zaplacení částky 300 Kč vyplývat, nebyl součástí smlouvy. 17. Soud v této otázce aplikoval nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“ 18. Citovaný nález dále argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. 30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ 19. Citovaný nález na řešenou věc dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích za vymáhání, za výzvy, za upomínku není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do 31. 12. 2013) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“ 20. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) ve smyslu § 419 občanského zákoníku Ceník/sazebn by měl být součástí formuláře smlouvy, a to navíc takovým způsobem, aby tvořil jeho organickou přirozenou část. Jinak se jedná