47 C 154/2020-62 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaných zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu sjednané úplaty ve smlouvě o postoupení pohledávek z 2. 6. 2017.2. Žalovaný 2. se k žalobě nevyjádřil.3. Žalovaný 1. uvedl, že neuznává nárok žalobce ani co do důvodu, ani co do výše, a to ani z části. Žalovaný 1. tvrdil, že jeho úmysl (jeho skutečná vůle jako jednajícího) v , hodnota, ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2019 nesměřoval k tomu, aby žalovaný 1. přistoupil k závazku žalovaného 2. a byl tak povinen uhradit spolu s žalovaným 2. společně a nerozdílně žalovaný nárok žalobci. Tato skutečnost (tento úmysl, resp. skutečná vůle žalovaného 1.) byla žalobci známa (ve smyslu § 556 odst. 1 o. z.). Žalovaný 1. tvrdil, že nárok žalobce vůči žalovanému 1. tak není po právu a že žalovaný 1. žalobci ničeho nedluží.4. Žalovaný 3. se vyjádřil k žalobě následovně. Odkázal na § 1892 odst. 2 o. z. a uvedl, že v daném případě třetí osoba, proti které nelze nastoupit na neplnění dluhu novým dlužníkem., je žalovaný 3., pročež nechť žalobce uplatňuje svoje nároky po žalovaném č. 2, popř. po žalovaném č. 1.5. Soud při jednání 1. 6. 2021 provedl listinné důkazy. Žádný z účastníků se k jednání nedostavil a ani nenavrhl odročení jednání. Důkazy soud hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z důkazů zjistil následující skutková zjištění. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutková zjištění.6. Dne 2. 6. 2017 uzavřeli žalobce a žalovaný 2. Smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se žalovaný 2. jako postupník zavázal za postoupené pohledávky žalobce - za společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., , IČO, - uhradit žalobci jako postupiteli částku ve výši 956 030 Kč, přičemž postoupené pohledávky byly specifikovány ve smlouvě jako vzniklé na základě faktury č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , a to nejpozději do 31. 12. 2018 (důkaz touto smlouvou).7. Dne 11. 9. 2019 uzavřeli žalobce a žalovaný 2. ke smlouvě o postoupení pohledávek dodatek, v němž prohlásili, že žalovaný 2. uhradil částku ve výši 400 000 Kč a dále se žalovaný 2. zavázal zbývající dlužnou částku ve výši 556 030 Kč uhradit v pěti splátkách: ve výši 100 000 Kč do 31. 10. 2019, ve výši 100 000 Kč do 30. 11. 2019, ve výši 100 000 Kč do 31. 12. 2019, ve výši 100 000 Kč do 30. 1. 2020 a ve výši 156 030 Kč do 29. 2. 2020, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení žalovaného 2. s úhradou kterékoli splátky, přičemž pro takový případ nastává okamžitá splatnost celého zůstatku úplaty za postoupení pohledávek včetně příslušenství (důkaz citovaným dodatkem).8. V tomto dodatku k závazku žalovaného 2. uhradit žalobci částku ve výši 556 030 Kč přistoupil žalovaný 1. a zavázal se společně a nerozdílně spolu s žalovaným 2. uhradit dluh žalobci, a to pro případ, kdy žalovaný 2. ztratí výhodu splátek částky 556 030 Kč a nastane splatnost celého zůstatku úplaty za postoupení pohledávek včetně příslušenství (důkaz citovaným dodatkem).9. Žalovaný 2. neuhradil žalobci ničeho, tudíž vzhledem k prodlení s úhradou první splátky se stal splatný celý dluh včetně příslušenství, a to již od 1. 11. 2019 (žalovaní neunesli břemeno tvrzení a důkazní, že by na žalobní částku bylo něco zaplaceno). Dluh se tak stal splatným i pro žalovaného 1.10. K úhradě dlužné částky byly žalovaný 1. i 2. vyzváni dopisem žalobce ze dne 26. 11. 2019 (důkaz tímto dopisem i s podací stvrzenkou).11. V čl. 2.2 Dodatku č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek přistoupil k dluhu žalovaného 2. také žalovaný 3., která je tedy zavázán společně se žalovanými 1. a 2. k úhradě dluhu, a to s účinností od 1. 7. 2020, kdy nabyl účinnosti čl. 2.2 Dodatku č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek (důkaz tímto dodatkem). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván dopisem žalobce z 16. 7. 2020 (důkaz tímto dopisem s dodejkou).12. Soudem zjištěný skutkový stav byl právně posouzen následovně.13. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“): „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 o. z.: „(1) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Podle § 1892 o. z.: „(1) Kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně. (2) Zajistila-li dluh původního dlužníka třetí osoba, nelze proti ní nastoupit pro neplnění dluhu novým dlužníkem, ledaže k tomu dala souhlas.“. Podle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.: „Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.“.14. Žalobní nárok je plně důvodný. Žalobce postoupil žalovanému 2. pohledávku za smluvní úplatu, a proto má nárok na její zaplacení. Žalovaný 1. i 3. přistoupili k dluhu žalovaného 2., a proto jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci žalobní částku ve smyslu § 1892 odst. 1 o. z. Žalobce má právo i na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále má žalobce právo na paušální náhradu spojenou s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, jelikož šlo o vzájemný závazek mezi podnikateli.15. Žalovaný 1. neusnesl břemeno tvrzení, a tím ani břemeno důkazní ohledně jím toliko neurčitě tvrzeným skutečnostem. Pokud žalovaný 1. tvrdil, že jeho úmysl (skutečná vůle) v dodatku č. 1 ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2019 nesměřoval k tomu, aby žalovaný 1. přistoupil k závazku žalovaného 2. (a že by tak byl povinen uhradit spolu s žalovaným 2. společně a nerozdílně žalovaný nárok žalobci), pak byl žalovaný 1. povinen dotvrdit, k čemu jinému tedy jeho úmysl směřoval (žádný jiný úmysl žalovaného 1. se z provedeného dokazování nepodává). Pokud žalovaný 1. tvrdí, že tato skutečnost (tento úmysl, resp. skutečná vůle žalovaného 1.) byla žalobci známa (ve smyslu § 556 odst. 1 o. z.), pak byl povinen dotvrdit, z jakých konkrétních skutečností to plyne. Žalovaný 1. se však nedostavil k jednání a zbavil se tak práva být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Pokud žalovaný 1. označil důkaz v podobě výslechu účastníků, takový důkaz nebylo možné provést. Důkazy se provádí k prokázání konkrétních tvrzení, je tedy třeba nejprve právně významnou skutečnost konkrétně tvrdit, a až poté lze přistoupit k jejímu prokázání, například výslechem účastníka řízení; důkaz výslechem účastníka řízení není určen k tomu, aby při něm účastník uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech (kromě shora v tomto bodě rozsudku citované judikatury, srov. i např. nález ÚS z 11. 11. 2003 sp. zn. II. ÚS 182/02 a tam citovanou tzv. komentářovou literaturu či rozsudek Nejvyššího správního soudu z 30. 7. 2020 č. j. 6 Azs 161/2020-45, bod 8., 33., 34.). Dále šlo o návrh důkazu neurčitý, jelikož žalovaný 1. neupřesnil, výslech jakého konkrétního účastníka navrhuje. Navíc platí podmínka subsidiarity účastnického výslechu ve smyslu § 131 odst. 1 o. s. ř. („jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak“). Přitom výslech účastníků lze provést jen s jejich souhlasem a žalovaní jako účastníci se k jednání nedostavili (aby se jich soud mohl dotázat, zda se svým výslechem souhlasí) a nepožádali o jeho odročení a žalobce nevyslovil souhlas se svým výslechem.16. Pokud jde o námitku žalovaného 3., podle názoru soudu § 1892 odst. 2 o. z. nedopadá na případ 3. žalovaného, a to z více důvodů.17. Za prvé, § 1892 odst. 2 o. z. dopadá na situaci, kdy dluh původního dlužníka zajistila třetí osoba. Občanský zákoník tím odkazuje na institut zajištění dluhů, tedy zejména na díl 8, tedy zejména na institut jistoty, ručení, finanční záruky, zajišťovací převod práva, dohodu o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů, smluvní pokutu, uznání dluhu. Avšak institut přistoupení k dluhu je součástí institutu změny v osobě dlužníka, tedy změny závazků a mimo jiné proto nejde tak o zajištění ve smyslu § 1892 ods.t 2 o. z.18. Za druhé, onou třetí osobou ve smyslu § 1892 odst. 2 o. z., která poskytla zajištění, se myslí třetí osoba, která poskytla zajištění dluhu původního dlužníka ještě před přistoupením nového dlužníka k dluhu. Smyslem je ochrana třetí osoby poskytu