47 C 165/2021-41 — Městský soud v Brně

<b>Stručné odůvodnění:</b> (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu) 1. Žalobou ze dne 3. 8. 2021 (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku ve výši 3 000 Kč na jistině, 1 140 Kč na poplatku a úroků z prodlení 8,25 % ročně za dobu od 24. 2. 2021 do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o zápůjčce ze dne 26. 1. 2021, č. sml. [číslo]. Na základě uvedené smlouvy právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba], [IČO] - poskytl žalované dne 26. 1. 2021 částku 3 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem do 23. 2. 2021. Žalovaná ovšem neuhradila ničeho. Žalobce pohledávku za žalovanou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020. 2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila, nereagovala na žádnou z výzev soudu. 3. Dne 19. 11. 2021 proběhlo jednání, na kterém soud provedl dokazování a vyhlásil tento rozsudek. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že žalobce neprokázal ani samotné uzavření smlouvy o zápůjčce. 4. Žádná listina, která by mohla vést k uzavření smlouvy, není podepsána žalovanou. Listina nazvaná jako„ Smlouva o zápůjčce [číslo]“ datovaná dnem 26. 1. 2021 je prostým tiskopisem bez toho, že by obsahovala podpis žalované coby smluvní strany. Není ani jinak prokázána totožnost osoby, která by právní jednání žalované vedoucí k uzavření smlouvy měla učinit. Neexistuje zde tedy žádný smluvní zavazovací titul. 5. Vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání soudu nedostavil, zabránil tím soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu – soud nemohl žalobce poučit o tom, že a jak je potřeba doplnit rozhodující skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. 6. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Žalobce však prokázal, že poskytl žalované skutečně částku 3 000 Kč (důkaz: potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 1. 2021 ve prospěch účtu [bankovní účet]; vyjádření [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne 19. 10. 2021 o tom, že vlastníkem označeného účtu je žalovaná). Pokud tedy žalobce poskytl žalované částku 3 000 Kč, jednalo se na straně žalované o plnění, které přijala z neplatného právního důvodu. Proto je žalovaná povinna vrátit právě tuto částku, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce má právo dle ust. § 2993 občanského zákoníku požadovat po žalované vrácení částky, kterou žalované skutečně/fakticky poskytnul, aniž by tu byl platný závazek. Soud proto žalobě co do jistiny 3 000 Kč vyhověl. 7. Soud přiznal žalobci i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinna vrátit žalobci peněžitou částku, a pokud tak neučinila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu. V řešené věci se jednalo ovšem o to stanovit správně počátek prodlení žalované se splněním dluhu. 8. Soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 občanského zákonu, jehož aplikace nutně nastupuje v případě, kdy tu není platně uzavřená smlouva a není zde smluvní stanovení splatnosti dluhu. Dluh je pak splatný na výzvu. Žalobce neprokázal, že by žalované nějakou takovou výzvu doručil. Proto mohla splatnost dluhu žalované nastat nejdříve okamžikem doručení žaloby. Soud zaslal žalobu a další písemnosti žalované na adresu její trvalého bydliště, zásilka nebyla žalované doručena přímo, ale byla doručena náhradním způsobem dne 24. 9. 2021 (zásilka uložena dne 13. 9. 2021 na poště, lhůta 10 dnů určená k vyzvednutí uplynula marně). Teprve ode dne 25. 9. 2021 je žalovaná v prodlení. Žalobci tudíž náleží úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 v sazbě 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 25. 9. 2021 do zaplacení; ve zbytku musel soud žalobu zamítnout. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch částečný (viz výrok I. a II.) Za těchto okolností soud rozhodl o tom, že žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalobce byl ve věci úspěšný do výše 72 %, po odečtení neúspěchu ve výši 28 %, mu náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 44 %. 10. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován ze smlouvy, je typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech (srov. např. věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 62 C 196/2021, 116 C 184/2021, 18 C 117/2021). Je proto namístě aplikovat sníženou náhradu nákladů řízení v smyslu § 14b advokátního tarifu. 11. Náklady řízení žalobce se skládají ze soudního poplatku 1 000 Kč (zaplacený soudní poplatek žalobcem ve výši 400 Kč + soudní poplatek ve výši 600 Kč k zaplacení žalobcem - k tomu viz dále a výrok IV. rozsudku) i odměny advokáta po 200 Kč/úkon podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, za úkony: převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, sepsání a podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (celkem odměna 900 Kč, tj. 3 x 200 Kč). Ke třem úkonům odměny ke každému náleží paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu – celkem 300 Kč (3 x 100). V neposlední řadě na základě § 137 odst. 3 o. s. ř. jde o náklady žalobce ve výši 189 Kč za DPH v sazbě 21 % (počítáno z odměny a paušální náhrady hotových výdajů). Z celkové částky nákladů řízení žalobce ve výši 2 089 Kč představuje podíl 44 % náhradu nákladů řízení ve výši 916 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce. 12. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 400 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán (kvůli tomu, že žalobce neuvedl všechna rozhodná tvrzení do žaloby). 13. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud poplatek podle položky 1 (v nynějším případě jde o doplatek ve výši 600 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku činil 1 000 Kč). To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztratil výhodu„ slevy“ na poplatku. Pokud poplatkový zákon říká, že soud doplatek„ doměří“, není to totéž, co„ vyzve“ (§ 9 odst. 1 poplatkového zákona) k zaplacení soudního poplatku. To ostatně vyplývá i ze systematického zařazení úpravy doměření poplatku až do Sazebníku; výzva (v případě nezaplacení poplatku nebo zaplacení v nesprávné výši) je upravena v samotném zákonu – v jeho„ hlavních“ ustanoveních. Je třeba vyložit i otázku splatnosti doměřeného doplatku v případě převodu věci z agendy CEPR do agendy C. Doplatek doměřeného poplatku není splatný podáním formulářové elektronické žaloby (na rozdíl od sníženého poplatku za žalobu) podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž podle § 4 odst. 1 písm. i) poplatkového zákona až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé. Nejde totiž o případ, kdy žalobce zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v souvislosti s převodem věci z agendy [příjmení] do agendy C, který navíc nemůže žalobce jakkoliv ovlivnit. V takovém případě bude sice povinností žalobce doměřený poplatek zaplatit, ale až tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného rozhodnutí. K uvedeným závěrům již dospěla judikatura. Jde zejména o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, které přitom bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a je evidováno jako R 48/2014 (svazek 5, ročník 2014, str. 724). Dále jde např. o usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 38/2019, které je dostupné veřejnosti např. na www.beck-online.cz (je tam vedeno i jako“ Výběr 97/2019). 14. Soud proto výrokem IV. uložil žalobci povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč.