47 C 200/2020-115 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala určení svého výlučného vlastnictví ve výroku I. specifikovaných nemovitých věcí (dále jako„ předmětné nemovitosti“) z důvodu, že je zakoupila ze svých výlučných prostředků kupní smlouvou 24. 4. 2009. Předmětné nemovitosti byly zapsány v katastru nemovitostí jako společné jmění manželů, neboť žalobkyně i žalovaný byli účastníky smlouvy o převodu vlastnictví jednotky. K zápisu ale došlo v situaci, kdy žalobkyně - navíc v pokročilém stádiu těhotenství a před státními zkouškami na Masarykově univerzitě - si neuvědomila, že nemovité věci do společného jmění manželů nespadají, neboť veškeré finanční prostředky na jejich zakoupení pocházely z jejích výlučných peněz. Žalobkyně měla za to, že účastenství manžela ve smlouvě se vyžaduje jen kvůli souhlasu s nabytím nemovitosti. Fakt, že tím založí zápis o společném jmění manželů, nepředvídala, její vůle k takovému výsledku nesměřovala. Nad to takový zápis je nezákonný i přes znění kupní smlouvy, neboť tím bylo fakticky popřeno ustanovení zákona o možnosti rozšířit či zúžit společné jmění manželů. Poukazuje na § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jako „obč. zák.“), že na předmětné nemovitosti se nevztahuje režim SJM, neboť byly nabyty z prostředků ve výlučném vlastnictví žalobkyně a kupní smlouva není smlouvou rozšiřující stanovený rozsah SJM, nemá ani požadovanou formu notářského zápisu, nemůže založit vlastnický režim SJM. Vůle žalobkyně k nabytí do SJM nesměřovala, tedy jednání žalobkyně v omylu o povaze úkonů, který uzavřením smlouvy kupní činí, utvrzuje závěr o tom, že předmětné nemovitosti jsou výlučným vlastnictvím žalobkyně. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, jelikož předmětné nemovitosti jsou v SJM. To zejména z důvodu, že v kupní smlouvě byly oba účastníci jako kupující a i v kupní smlouvě je výslovně uvedeno, že předmětné nemovitosti účastníci nabývají do SJM. 3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Účastníci podepsali 24. 4. 2009 smlouvu i převodu vlastnictví předmětných nemovitostí (za přítomnosti m. j. advokátky JUDr. [jméno] [příjmení]), na základě níž předmětné nemovitosti koupili od prodávající [jméno] [příjmení], za kupní cenu 1 900 000 Kč. V § 2 kupní smlouvy bylo uvedeno, že prodávající prodává předmětné nemovitosti„ kupujícím do jejich společného jmění manželů“, že„ kupující“ předmětné nemovitosti„ do svého společného jmění manželů přijímají a kupují“ a že s převodem vlastnictví jednotky bytu přechází„ do společného jmění manželů jako kupujících“ id. 22/301 společných částí budovy. V § 6 kupní smlouvy je uvedeno, že si účastníci smlouvu přečetli a s jejím obsahem souhlasí. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu kupní smlouvou. 5. V den uzavření kupní smlouvy, při uzavírání kupní smlouvy, tj. 24. 4. 2009, oba účastníci podepsali návrh na zahájení řízení o povolení vkladu práva vlastnictví do katastru nemovitostí (doručen katastru nemovitostí 28. 4. 2009), v němž je uvedeno, že oba uzavřeli 24. 4. 2009 kupní smlouvu, na základě které jako kupující„ do svého společného jmění manželů a kupují a přijímají“ předmětné nemovitosti (důkaz citovaným návrhem). Rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu bylo učiněno 19. 5. 2009 (důkaz Informacemi o řízení/Nahlížení do katastru nemovitostí). Předmětné nemovitosti jsou zapsány v katastru nemovitostí jako náležející do SJM účastníků (důkaz výpisem z katastru z 7. 7. 2020). 6. Žalobkyně těsně před uzavřením kupní smlouvy z 24. 4. 2009, konkrétně 7. 4. 2009, vyhotovila seminární práci v rámci níže uvedeného vysokoškolského studia, s názvem Psychologie v organizaci (důkaz: Seminární práce). Žalobkyně zanedlouho po uzavření kupní smlouvy, dne 20. 5. 2009, obdržela doporučení k obhajobě diplomové práce v rámci studia na [anonymizována dvě slova] [příjmení] univerzity (program Ekonomika a management, magisterský studijní program, obor Podnikové hospodářství), přičemž toto studium úspěšně dokončila v roce 2009 (důkaz: Hodnocení diplomové práce; Osobní stránka žalobkyně na [anonymizováno] fakultě; výpověď žalobkyně). Krátký čas po uzavření kupní smlouvy, 25. 5. 2009, matka žalobkyně [jméno] [příjmení] udělila plnou moc žalobkyni, aby ji žalobkyně zastupovala při prodeji jiného bytu (důkaz plnou mocí), přičemž 8. 6. 2009 žalobkyně uzavřela jménem své matky smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o převodu vlastnictví jiné jednotky (důkaz citovanou smlouvou). 7. Z dalších důkazů soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti. 8. Soud na podkladě dokazování přijal následující skutkový závěr: žalobkyně a žalovaný uzavřeli jako kupující 24. 4. 2009 kupní smlouvu o koupi předmětných nemovitostí, přičemž v kupní smlouvě jimi podepsané – i v návrhu na vklad práva vlastnictví do katastru nemovitostí - bylo opakovaně (třikrát) uvedeno, že účastníci předmětné nemovitosti nabývají do SJM. Zjištěný skutkový stav soud posoudil právně následovně. 9. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3245/2017 Nejvyšší soud uvedl, že s ohledem na změnu právní úpravy a princip materiální publicity zápisů do veřejného seznamu zakotvený v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je dán naléhavý právní zájem jednoho z bývalých manželů na určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném společném jmění manželů, je-li v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z bývalých manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak doposud nevypořádaného společného jmění manželů. Obdobně lze dovodit naléhavý právní zájem žalobkyně na určení, že nemovitosti jsou v jejím výlučném vlastnictví, ačkoli jsou (podle tvrzení žalobkyně) v katastru nemovitostí nesprávně (v rozporu se skutečným právním stavem) evidovány jako jsoucí v SJM účastníků. 10. Podle § 143 odst. 1 obč. zák:„ Společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka…“. 11. Žalobkyně tvrdila své výlučné vlastnictví nemovité věci z důvodu, že koupená nemovitá věc byla zaplacena z výlučných prostředků žalobkyně. I kdyby však žalobkyně prokázala, že nemovitá věc byla zaplacena z výlučných prostředků žalobkyně, tak by to nevedlo k nabytí nemovité věci do jejího výlučného vlastnictví, což plyne z následujícího. 12. Ustálená judikatura k této otázce byla shrnuta Nejvyšším soudem např. v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 410/2008:„ Společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka (§ 143 odst. 1 písm. a) ObčZ). Jestliže kupní cena pořizované věci byla zcela zaplacena z výlučných prostředků jednoho z manželů, avšak kupujícími byli oba manželé a oba při uzavření kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do bezpodílového spoluvlastnictví, pak se tato věc stala předmětem jejich bezpodílového spoluvlastnictví (R 49/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); to platí i pro společné jmění manželů. Pohnutky, které v takovém případě manžele vedly k tomu, že věc nabyli do společného jmění, jsou zásadně nevýznamné;…“. 13. Žalobkyně a žalovaný byli manželé v době uzavření kupní smlouvy a oba při uzavření smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou nemovitou věc do SJM. Takový projev vůle plyne mimo jiné z § 2 kupní smlouvy. V ní je uvedeno, že prodávající prodává nemovitosti kupujícím do jejich SJM a že kupující nemovitosti do svého SJM manželů přijímají a kupují a že s převodem vlastnictví jednotky přechází do SJM i podíl společných částí budovy. 14. Žalobkyně mohla uzavřít takovou kupní smlouvu, podle které by jako kupující vystupovala jen ona sama a nemovitosti by tak nabyla do svého výlučného vlastnictví, pokud by skutečně byly zaplaceny jen z jejích výlučných prostředků (srov. obdobně argumentaci Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1658/98). 15. Žalobkyně namítla (v podání z 16. 3. 2021), že citov