47 C 211/2021-24 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení bylo zaplacení pojistného za období 27. 2. 2020 do 1. 5. 2020 ve výši celkem 679 Kč, smluvního poplatku za upomínky v souhrnné výši 600 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení (108 Kč), to vše z titulu pojistné smlouvy [číslo] ze dne 27. 2 2020 ohledně vozidla [anonymizováno], typ [anonymizováno], [registrační značka]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 27. 2. 2020 uzavřel žalobce se žalovaným pojistnou smlouvu, která se řídí úpravou dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pojistná smlouva byla uzavřena v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře tohoto pojistného produktu, který je označen [číslo]. Předmětem smlouvy bylo [anonymizována dvě slova] - [rok] [anonymizováno]. Pojistno smlouvou bylo pojištěno vozidlo tovární značky [anonymizováno], typ [anonymizováno], [registrační značka]. Pojistné bylo splatné v první den příslušného pojistného období, pojistné období bylo roční, roční pojistné činilo 3 885 Kč. Pojistná smlouva zanikla ke dni 1. 5. 2020 na základě výpovědi žalovaného z 22. 4. 2021, doručení žalobci 23. 4. 2020. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno je od 27. 2. 2020 do 1. 5. 2020. 3. Popsaný skutkový stav soud hodnotil následovně. 4. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. platí:„ Zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit.“. Podle § 2805 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“):„ Pojistitel nebo pojistník může pojištění vypovědět a) s osmidenní výpovědní dobou do dvou měsíců ode dne uzavření smlouvy, nebo b) s měsíční výpovědní dobou do tří měsíců ode dne oznámení vzniku pojistné události; vypoví-li však pojistitel životní pojištění, nepřihlíží se k tomu.“. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem. V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl zavázán krýt pojistný zájem žalovaného a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaný byl povinen platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru. 5. Žalovaný svou základní povinnost porušil, když pojistné splatné 27. 2. 2020 nezaplatil. Od 28. 2. 2020 byl v prodlení. Pojištění k 1. 5. 2020 zaniklo na základě výpovědi žalovaného ve smyslu § 2805 o. z. Za celé období 27. 2. 2020 do 1. 5. 2020 je žalovaný povinen pojistné zaplatit. Jak soud ale uvedl výše, dlužné pojistné za toto období činí - z částky ročního pojistného 3 885 Kč - částku 679 Kč. V tomto rozsahu jistiny soud žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nezaplacením pojistného dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, je za příslušenství považován v souladu s § 1970 občanského zákoníku úrok prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v kapitalizované výši činí z částky 679 Kč za dobu od 2. 5. 2020 do 4. 3. 2021 částku 57 Kč (výrok I. rozsudku). 6. Pokud jde o částku 600 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení z částky 600 Kč ve výši 51 Kč – smluvní poplatky za odeslání upomínek zakotvené v Sazebníku vybraných poplatků za vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění s účinností od 1. 7. 2016 - soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není, neboť soud zde aplikoval nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“. Citovaný nález argumentoval i tím, že„ 29. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Jak bylo uvedeno v bodě 9, i ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. 30. Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“. Citovaný nález sem dopadá analogicky z důvodu, že smluvní ustanovení o poplatcích za zaslané upomínky a za výzvy za upomínky není ujednáním technického a vysvětlujícího charakteru, analogicky jako smluvní pokuta. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 C 344/2016 (dostupný v ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do 31. 12. 2013) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“. 7. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (tj. slabší smluvní strana) ve smyslu § 419 občanského zákoníku. Ceník by měl být součástí celého bloku smluvní dokumentace, kterou se právní poměr řídil, na základě odkazu všeobecných obchodních podmínek. Přitom samotné všeobecné obchodní podmínky jsou součástí smluvní dokumentace na základě odkazu ve formuláři smlouvy. Jedná se tak o nepřípustné řetězení a odkazy na ujednání, která jsou svou povahou zásadní a mají být jako taková součástí listiny smlouvy. Ujednání o poplatcích tak je absolutně neplatné s ohledem na § 588 (zjevný rozpor s dobrými mravy). I kdyby však nebyl aplikovatelný § 588 občanského zákoníku o absolutní neplatnosti, tak by k tomuto ustanovení o uvedeném poplatku soud nemohl přihlédnout v souladu s § 1813 a § 1815 občanského zákoníku. 8. K tomu soud též odkazuje na přiměřeně aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 282/2016:„ Závěr odvolacího soudu, že ujednání o poplatku je platné, ve světle právních závěrů zastávaných v rozhodovací praxi dovolacího soudu neobstojí pro neurčitost ujednání o výši či způsobu určení výše poplatku ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Takové ujednání nevyplývá ani z písemné smlouvy a ani z písemných obchodních podmínek, které jsou její součástí (§ 273 obch. zák.). Odkazem na sazebník požadavek určitosti sjednání výše, popř. způsobu určení výše poplatku naplněn není. Z obsahu smlouvy a obchodních podmínek se nepodává, že žalovaní byli při uzavírání smlouvy se sazebníkem seznámeni a že se stal součástí smlouvy (tak jako tomu bylo v případě obchodních podmínek).“. Totiž Sazebník nebyl učiněn smluvním ujednáním součástí smlouvy, a proto je ujednání o výši poplatku umístěné jen do Sazebníku zdánlivé ve smyslu § 533 odst. 1 a § 554 občanského zákoníku. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení odpovídá § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož poměr úspěchů a neúspěchu byl na obou stranách přibližně stejný - měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.