49 C 210/2020-60 — Městský soud v Brně

1. Přípisem ze dne 19. 10. 2020 žalovaný žalobci sdělilo, že okamžitě zrušuje pracovní poměr se žalobcem, neboť žalobce„ dne 19. 10. 2020 vědomě šířil interní firemní e-mailovou komunikaci třetí osobě mimo společnost“, což žalovaný považoval za zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance vyplývajících ze závazných právních předpisů. 2. Žalobce se domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že skutkové vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru není dostatečně určité, když není uvedeno,„ kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena“. Dále žalobce zdůraznil, že okamžitým zrušením lze pracovní poměr rozvázat ve zcela výjimečných situacích v případě nejzávažnějších porušení povinností zaměstnance, o což v projednávané věci podle názoru žalobce nešlo. Žalobci vytýkané jednání podle žalobce nedosáhlo intenzity zvlášť hrubého porušení pracovních povinností. 3. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl přitom, že pracovní poměr se žalobcem byl sjednán na dobu určitou (od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020), že žalovaný s ohledem na žalobcovo jednání neměl v úmyslu pracovní poměr nadále prodloužit, neboť žalobce jednal„ v rozporu s povinnostmi zaměstnance a v rozporu se závaznými předpisy zaměstnavatele“, když (v době před 19. 10. 2020)„ bez vědomí a souhlasu nadřízeného vpouštěl na pracoviště třetí osoby, prováděl je po výrobě, prakticky je seznamoval s firemním know-how“,„ pořizoval fotodokumentaci z výroby na CNC strojích“, na nevhodnost tohoto jednání„ byl žalobce řádně upozorněn, přesto tak jednal opakovaně“. Dne 19. 10. 2020 žalobce postoupil interní firemní komunikaci třetí osobě, čímž opět porušil své povinnosti. Závažnost tohoto porušení žalovaný posuzoval z hlediska toho, co bylo obsahem postoupené komunikace (interní informace zaměstnavatele o aktuální situaci týkající se nákazy Covid v rámci pracoviště), a že„ ve vláknu komunikace byl mezi příjemci celý firemní adresář všech zaměstnanců“. Při jednání dne 1. 6. 2021 pak zdůraznil, že žalobce zprávu manželce odeslal na její pracovní mail, nikoli soukromý, přičemž pracovní (firemní) maily bývají častěji předmětem útoků hackerů apod. než soukromé. Podle žalovaného je okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 19. 10. 2020 dostatečně určité a též důvodné. 4. Mezi účastníky bylo nesporné (a soud proto v tomto rozsahu nevedl dokazování, když nesporná tvrzení účastníků vzal za svá skutková zjištění, srov. ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.), že dne 2. 12. 2019 žalobce a žalovaný uzavřeli pracovní smlouvu, sjednaným druhem práce byl„ manažer kvality“, dne 19. 10. 2020 bylo žalobci doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, přípisem ze dne 26. 10. 2020 žalobce sdělil žalovanému, že toto okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání. Dne 19. 10. 2020 žalobce v kopii odeslal své manželce mail adresovaný HR manažerce žalovaného, tj. svého zaměstnavatele (k obsahu a podrobnostem této zprávy srov. níže, nesporné mezi účastníky je vlastní žalobcovo odeslání tohoto mailu uvedeného dne manželce žalobce, nikoli hodnocení tohoto postupu žalobce). 5. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich tyto závěry: 6. Z pracovního řádu (s nímž byl žalobce podle svého tvrzení seznámen) soud zjistil, že v bodě 4.13 žalovaný definoval, co bude považovat porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, a současně uvedl, jakou intenzitu takovému porušení přisuzuje. Jde o demonstrativní výčet (srov. spojení„ …se zpravidla považuje…“ uvedené v úvodu bodu 4.13.2 a bodu 4.13.3), jeho účelem (podle vyjádření žalovaného při jednání ve věci dne 1. 6. 2021) bylo umožnit zaměstnancům učinit si představu o právních důsledcích konkrétního porušení pracovních povinností. Pod bodem 4.13.2 písm. h) je takto jako zvlášť závažné porušení povinnost, jež může vést k okamžitému zrušení pracovního poměru či výpovědi z pracovního poměru, uvedeno„ prozrazení informací tvořících služební a hospodářské tajemství, včetně informací o obchodní a technické politice, ekonomické situaci apod., které způsobilo zaměstnavateli škodu“. Žádné jiné jednání uvedené pod bodem 4.13.2 se skutkově neblíží jednání popsanému jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 19. 10. 2020 v projednávané věcí. Pod bodem 4.13.3 písm. d) je jako„ závažné porušení povinnosti“, které může mít za následek výpověď z pracovního poměru, uvedeno„ prozrazení informací tvořících služební a hospodářské tajemství, včetně informací o obchodní a technické politice, ekonomické situaci apod., nebo informací o osobních datech zaměstnanců“. Žádné jiné jednání uvedené pod bodem 4.13.3 se skutkově neblíží jednání popsanému jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 19. 10. 2020 v projednávané věcí. 7. Z dohody o mlčenlivosti ze dne 2. 12. 2019 soud zjistil, že v ní žalobce a žalovaný sjednali mj. závazek žalobce zachovávat mlčenlivost o všech informacích označených jako„ neveřejné“, za něž byly považovány důvěrné informace (veškeré údaje nebo informace včetně obchodního tajemství a osobních údajů, jež představují určitou hodnotu pro zaměstnavatele a jež nejsou obecně známy jeho konkurentům a veřejnosti; zejména veškeré informace výrobní, technické či ekonomické povahy související s činností žalovaného, zejména výkresy, nákresy, vzorky, know how, smlouvy, smluvní vztahy, informace o obchodních partnerech, strategie, obchodní plány společnosti a ceníky) a osobní údaje (jakékoli informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu, na základě kterých lze daný subjekt přímo či nepřímo identifikovat). 8. Z mailu HR manažerky žalovaného ze dne 19. 10. 2020 v 9.52 hodin soud zjistil, že jím byli informováni zaměstnanci žalovaného o prvním potvrzeném případu onemocnění COVID u žalovaného, že jím byli požádáni o důsledné dodržování pravidel (rozestupy, hygienické návyky, omezení v jídelně aj.). 9. Z mailu HR manažerky žalovaného ze dne 19. 10. 2020 v 11.13 hodin soud zjistil, že jím HR manažerka reagovala na dotazy zaměstnanců ve vztahu k osobě nakaženého, k tomu jim (hromadnou zprávou) sdělila, že ti, kdo byli v úzkém kontaktu s nakaženým, o tom byli informováni, ostatním tato informace poskytnuta nebude a byli požádáni o výkon práce. 10. Oba shora uvedené maily byly adresovány na adresu [email]“, tzn. hromadnou adresu, zahrnující větší počet adresátů. 11. Na poslední uvedený mail reagoval žalobce odpovědí ze dne 19. 10. 2020 v 11.25, adresovaným HR manažerce, v kopii je uvedena dále [email]. Obsahem zprávy je sarkasticky laděné sdělení, že žalobce je při své práci v kontaktu s větším množstvím lidí, že jeho syn se vrátil po čtrnácti dnech z nemocnice, má oslabenou imunitu a nesmí se ničím nakazit, a proto žalobce HR manažerce„ děkuje, že jej informovala, který z (.,.) pracovníků jej mohl nakazit“. Smysl této zprávy – a to jak ve vztahu k HR manažerce žalovaného, tak ve vztahu k manželce žalobce, zůstává soudu skryt, neboť obsahem, jak již shora uvedeno, není dotaz, žádost apod., pouze shora uvedené sarkastické konstatování. Není zřejmé, čeho chtěl žalobce touto zprávou dosáhnout. 12. V reakci na to HR manažerka téhož dne v 12.00 sdělila žalobci, že ve společnosti byla přijata pravidla, jimiž je třeba se řídit (k zamezení šíření nákazy), že pokud je žalobce dodržuje, není v přímém ohrožení, navíc žalobce může – byť to není výslovně požadováno zaměstnavatelem – nosit ochranu nosu a úst. Současně bylo žalobci vytknuto, že„ do vlákna firemní komunikace připojil svou manželku, tj. osobu mimo firmu“. 13. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 19. 10. 2020 soud zjistil, že je po skutkové stránce zdůvodněno tím, že žalobce„ dne 19. 10. 2020 vědomě šířil interní firemní e-mailovou komunikaci třetí osobě mimo společnost“, což žalovaný kvalifikoval jako zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance vyplývajících ze závazných předpisů. 14. Z informace zaměstnavatele ze dne 13. 12. 2019, z korespondence ze dne 3. 11. 2020 a ze dne 5. 11. 2020 soud neučinil žádné skutkové zjištění určující pro rozhodnutí v projednávané věci. 15. Důkaz pracovní smlouvou a sdělením zástupce žalobce ze dne 26. 10. 2020 soud neprováděl, neboť těmito důkazy nemělo být prokázáno jiné tvrzení, než bylo mezi účastníky nesporné. 16. Z mailu ze dne 22. 9. 2020 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. V mailu žalovaný (HR manažerka [jméno] [příjmení]) upozorňuje žalobce na povinnost zdržet se pořizování záznamů z výroby. Pořizování záznamů z výroby bylo jedním z jednání, jež žalovaný žalobci vytýkal a jež předcházelo okamžitému zrušení pracovního poměru dne 19. 10. 2020. Vzhledem k tomu, že toto jednání nebylo uvedeno jako skutkový důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, soud se jím – při posuzování platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru – nezabýval. Totéž je pak třeba uvést ve vztahu k zápisu z vytýkacího pohovoru ze dne 12. 6. 2020 (podle něhož bylo žalobci