49 C 35/2020-50 — Městský soud v Brně

Dne 23. 12. 2019 žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 12. 2019. Žalobou podanou dne 28. 2. 2020 se žalobkyně domáhala určení neplatnosti této dohody. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dohoda není projevem její svobodné vůle, ze strany žalovaného se jednalo o„ zjevné zneužití práva“. Žalobkyně u žalovaného pracovala podle pracovní smlouvy ze dne 26. 8. 2013, od ledna 2019 začalo docházet k neshodám mezi žalobkyní a novým nadřízeným, [titul] [příjmení], v červnu 2019 se jmenovaní dohodli, že žalobkyně se pokusí nalézt nové zaměstnání a u žalovaného rozváže pracovní poměr. V září 2019 pak [titul]. [příjmení] před ostatními zaměstnanci uvedl, že žalobkyně odchází od žalovaného. To žalobkyně vnímala velmi nepříznivě po psychické i zdravotní stránce, následně byla v pracovní neschopnosti, vyhledala odbornou pomoc psychologa, [titul] [příjmení]. Poté, co žalobkyni navíc v listopadu 2019 zemřel otec, doporučila [titul] [příjmení] žalobkyni změnit zaměstnání, nevracet se již k žalovanému. Následovala jednání se žalovaným, dne 20. 12. 2019 se konala schůzka, na niž byl přítomen zástupce žalobkyně, zástupce žalovaného, ředitel a další zaměstnanec žalovaného. Na této schůzce byl zástupci žalobkyně předán vytýkací dopis, s jehož obsahem (důvodností výtek) žalobkyně nesouhlasila. Žalobkyně se následně rozhodla pracovní poměr se žalovaným rozvázat dohodou. Ke dni 23. 12. 2019 si nechala ukončit režim práce neschopného zaměstnance (neboť – podle jejích slov – bylo jedno, zda bude v režimu pracovní neschopnosti, či nikoli, když stejně po rozvázání pracovního poměru měla být evidována v seznamu uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce). Téhož dne pak podepsala dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 12. 2019. Neplatnost dohody spatřovala v tom, že dohodu uzavřela„ vedena snahou zbavit se stresujících problémů“ v zaměstnání. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl, že žalobkyně dohodu uzavřela svobodně, dobrovolně, nikdo ji k podpisu nenutil. Jediné, co by žalobkyni hrozilo, kdyby dohodu neuzavřela, by bylo„ pokračování“ pracovního poměru, tj. další výkon pracovních povinností. Mezi účastníky bylo nesporné (a soud proto nevedl k těmto skutkovým okolnostem dokazování, když tato tvrzení vzal za svá skutková zjištění, srov. ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.), že účastníci dne 26. 8. 2013 podepsali pracovní smlouvu a do dne 23. 12. 2019 neučinili žádné právní jednání směřující k rozvázání pracovního poměru. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že dne 20. 12. 2019 se konala schůzka zástupce žalobkyně, zástupce žalovaného, ředitele žalovaného a dalšího zaměstnance žalovaného, na níž zástupci žalovaného předali zástupci žalobkyně vytýkací dopis, a že dne 23. 12. 2020 následně žalobkyně podepsala dohodu o rozvázání pracovního poměru. Ke zjištění skutkového stavu věci pak soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 23. 12. 2019 soud zjistil, že ji uvedeného dne podepsala žalobkyně a za žalovaného jeho ředitel. Dohoda byla uzavřena bez uvedení důvodu rozvázání pracovního poměru, je v ní pouze konstatováno, že dne 26. 8. 2013 vznikl žalobkyni u žalovaného pracovní poměr a že tento pracovní poměr se rozvazuje dohodou ke dni 31. 12. 2019. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 12. 6. 2018 sodu nevzal za prokázané žádné skutkové zjištění podstatné pro posouzení projednávané věci. Rovněž soud nevzal za prokázané žádné pro posouzení věci rozhodné skutkové zjištění z vytýkacího dopisu ze dne 20. 12. 2019. Tvrzení, že tato listina byla vyhotovena a že byla doručena žalobkyni prostřednictvím jejího zástupce dne 20. 12. 2019, byla mezi účastníky nesporná. Obsah, resp. důvodnost vytýkacího dopisu, jsou mezi účastníky sice sporné, nicméně pro posouzení věci podle názoru soudu zcela irelevantní. Z přípisu [titul] et [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 21. 10. 2020 soud vzal za prokázané, že žalobkyně byla v její péči od podzimu 2019 a že jmenovaná žalobkyni mj. doporučila změnu zaměstnání. Po provedení dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 26. 8. 2013 účastníci uzavřeli pracovní smlouvu, podle níž žalobkyně vykonávala práci u žalovaného. Do dne 23. 12. 2019 neučinili účastníci žádné právní jednání směřující k rozvázání pracovního poměru (nesporná tvrzení účastníků). V průběhu roku 2019 účastníci jednali o rozvázání pracovního poměru, o podmínkách (datu, finanční kompenzaci), od září byla žalobkyně v pracovní neschopnosti, dne 20. 12. 2019 se konala schůzka, na níž byl zástupci žalobkyně předán vytýkací dopis. S jeho obsahem, resp. důvodností výtek, žalobkyně nesouhlasila, ke dni 23. 12. 2019 byla ukončena její pracovní neschopnost a žalobkyně podepsala dohodu o rozvázání pracovního poměru o obsahu, jak shora uvedeno (nesporné mezi účastníky). Toto řešení jí doporučila též [titul] et [titul]. [jméno] [příjmení], psycholog, jehož pomoc žalobkyně využívala od podzimu 2019. Pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení soud věc neprováděl další důkazy (např. důkaz výslechem žalobkyně, neboť tímto důkazem nemělo být prokázáno žádné skutkové tvrzení, jež by bylo mezi účastníky sporné; důkaz přepisem záznamu z pracovního jednání ze dne 6. 9. 2019, neboť touto listinou nemělo být prokázáno žádné skutkové tvrzení určující pro posouzení a rozhodnutí ve věci, k tomu srov. též níže). Po právní stránce soud věc posoudil takto: Podle ustanovení § 49 zákona č. 262/2006 sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“), dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 12. 2019 dohodu o rozvázání pracovního poměru o obsahu, jak shora uvedeno. Z obsahu dohody soud nezjistil žádný důvod neplatnosti. Pokud pak jde o žalobkyní tvrzený důvod neplatnosti, tj. faktické nucení k podpisu dohody předáním vytýkacího dopisu, pouze v tomto soud důvod neplatnosti nespatřuje. Samu okolnost, že zaměstnavatel zaměstnanci před doručením nabídky na rozvázání pracovního poměru dohodou, vytkne (ať již oprávněně či nikoli) nedostatky v práci (po čemž lze důvodně očekávat možnost dalších kroků zaměstnavatele vedoucích k rozvázání pracovního poměru), nelze považovat za bezprávnou výhrůžku či zneužití práva na újmu zaměstnance, v nichž by bylo lze spatřovat důvod neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru (shodně srov. též závěry Nejvyššího soudu v odůvodnění rozsudku ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1332/2001). Žalobkyně pak netvrdila nic, z čeho by bylo jinak možné dovodit absenci její svobodné vůle při podpisu dohody. Naopak, ze skutkových tvrzení žalobkyně (srov. její vyjádření při jednání ve věci dne 21. 1. 2021) je zcela zřejmé, že dne 23. 12. 2019 žalobkyně s rozvázáním pracovního poměru dohodou souhlasila, a proto ji také podepsala. Lze tak usuzovat též z toho, že přitom sledovala doporučení [titul] [příjmení], psychologa, jehož pomoc vyhledala, a současně byla v době uzavření dohody zastoupena advokátem, s nímž věc dlouhodobě (od června 2019) rovněž konzultovala. Ač lze žalobkyni lidsky rozumět v tom, že tento způsob rozvázání pracovního poměru považuje za neadekvátní a nedůstojný po řadě let práce v divadle, při zvážení právní úpravy soud nenachází žádný důvod pro neplatnost dohody ze dne 23. 12. 2019. Lze pouze zdůraznit základní zásady soukromoprávních jednání, a to zásadu in favorem negotii (srov. ustanovení § 574 o. z., nicméně v projednávané věci naprosto nelze uvažovat o případné neplatnosti právního jednání, pozn. soudu), zásadu pacta sunt servanda (srov. ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) o. z.) či zásadu jistoty soukromoprávního obratu (právní jistoty), jež vylučuje možnost jednostranné následné revize dřívějšího právního jednání. Ze všech uvedených důvodů soudu nezbylo než žalobu zamítnout (výrok I.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající z odměny zástupce žalobce ve výši 10.000 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za čtyři úkony právní služby po 2.500 Kč, dále za čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – vyjádření k žalobě, jednání s protistranou (účast u mediačního jednání), účast u jednání soudu dne 21. 1. 2021, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 2.352 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně je povinna na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 13.552 Kč žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).