52 C 125/2021-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 2. 7. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 2.000 Kč s příslušenstvím. Dne 21. 4. 2015 žalovaný dostal zapůjčenu částku 2.000 Kč, kterou měl vrátit do 18. 5. 2015 spolu s poplatkem za sjednání zápůjčky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy ze dne 21. 12. 2017 na žalobce. Žalovaný ani přes výzvu žalobce dluh neuhradil. Žalobce nárokuje pouze jistinu zápůjčky s úrokem z prodlení. 2. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), zaslal na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 21. 4. 2015 částku 2.000 Kč. Dle prohlášení [číslo] byl žalovaný povinen zápůjčku vrátit věřiteli do 16. 5. 2015 spolu s poplatkem ve výši 560 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 15. 1. 2018. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 5. V dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalovaným a věřitelem vznikla smlouva o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“). Smlouvou o zápůjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce je kromě samotné dohody o poskytnutí peněžních prostředků jejich samotné předání, neboť jde o reálný kontrakt. V dané věci žalobce předložil jako důkaz o uzavření smlouvy o zápůjčce listinu potvrzení o provedené platbě z účtu věřitele a ručně podepsanou elektronickou smlouvu o zápůjčce. Účet, na který byla částka zaslána, patří žalovanému, z čehož lze mít za prokázané, že tím, kdo prostředky získal na základě smlouvy je skutečně žalovaný. Jelikož tento souhlasil se smluvními podmínkami, obsahujícími mimo jiné dobu splatnosti, byl povinen po uplynutí lhůty celý dluh uhradit. V souladu s ust. § 1879 OZ byla pohledávka postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Žalovaný se rovněž dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku dle ust. § 1970 OZ a žalobci tak vzniklo právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši, a to ode dne následujícího po dni splatnosti. Výše úroků je určena dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 2.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 817,08 Kč (jak nárokoval žalobce) od 19. 5. 2015 (jak nárokoval žalobce) do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů. 6. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají vedle zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč v odměně advokáta. Soud postupoval přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni vykonání úkonu právní služby (dále jen AT). Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) – přípravu a převzetí zastoupení, výzvu k plnění a písemné podání ve věci. Hodnota jednoho úkonu právní služby dle § 14b AT činí v dané věci 200 Kč. Žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 100 Kč. Žalobce má rovněž nárok na DPH, kterou je advokát povinen odvést, v daném případě v částce 189 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 1.489 Kč. Žalovaný je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit tuto částku přímo právnímu zástupci žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).