52 C 93/2021-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 14.300 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), na straně věřitele uzavřel s žalovaným na straně dlužníka dne 22. 3. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit věřiteli spolu s poplatkem ve výši 7.300 Kč formou 13 měsíčních splátek. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Žalovaný do dnešního dne na jistině nezaplatil částku 10.000 Kč a na poplatku 4.300 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Příslušnost českých soudů je dána článkem 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když služba žalovanému, který je cizí státní příslušník, byla poskytnuta na území České republiky. Smlouva se řídí českým právem v souladu s článkem 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když poskytovatel služby má sídlo na území České republiky. 5. Na základě předložených listinných důkazů, a to žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýzy, credit scoringu, smlouvy o úvěru ze dne 22. 3. 2017, souhlasu se zpracováním osobních údajů ze dne 22. 3. 2017, předpisu splátek ke smlouvě, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, stvrzenky ze dne 20. 3. 2014, pokynu k dočasnému výkonu práce u jiného zaměstnavatele ze dne 13. 2. 2017, čestného prohlášení ze dne 22. 3. 2017, nájemní smlouvy ze dne 29. 9. 2016, smlouvy o prodeji části závodu, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 s přílohou a výzvy ze dne 26. 2. 2020, učinil soud následující skutková zjištění: 6. Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýza, credit scoring, stvrzenka, pokyn k dočasnému výkonu práce u jiného zaměstnavatele, čestné prohlášení, nájemní smlouva a smlouva o úvěru potvrzuje, že věřitel a žalovaný se po prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného dohodli na tom, že věřitel poskytne žalovanému částku 10.000 Kč, která měla být žalovaným splacena spolu s poplatkem ve výši 7.300 Kč formou měsíčních splátek ve výši 1.300 Kč, když poslední splátka měla být zaplacena dne 22. 4. 2018. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzetí částky. Pohledávka za žalovaným byla převedena smlouvou o prodeji části závodu na společnost [právnická osoba] a ta pak převedla pohledávku na žalobce předmětnou smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 26. 2. 2020. 7. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ust. § 1879 OZ, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovanému zákonnému ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla uzavřena platně smlouva o úvěru dle sut. § 2395 a násl OZ po ověření úvěruschopnosti žalovaného dle ust. § 86 ZoSU, přičemž ze strany věřitele došlo k poskytnutí částky 10.000 Kč žalovanému. Ten se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem, což neučinil, když neprokázal, že by na dlužnou částku cokoliv uhradil. V mezidobí byla pohledávka za žalovaným postoupena platně v souladu s ust. § 1879 OZ na žalobce, který je tak oprávněn pohledávku vymáhat. Žalobce nárokoval částku 14.300 Kč. Žalovaný se rovněž dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku (§ 1970 OZ) a žalobci tak vzniklo právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši, a to nejpozději ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky, kdy se stala splatná celá částka. Výše úroku byla stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinnému k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 14.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 10.000 Kč od 23. 4. 2018 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů. 12. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají vedle zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč v odměně advokáta. Soud postupoval přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni vykonání úkonu právní služby (dále jen AT). Zástupce žalobce v řízení učinil 3 úkony právní služby dle § 11 – přípravu a převzetí zastoupení, výzvu k plnění a písemné podání ve věci. Hodnota jednoho úkonu právní služby dle § 14b AT činí v dané věci 300 Kč. Žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 100 Kč. Žalobce má rovněž nárok na DPH, kterou je advokát povinen odvést, v daném případě v částce 252 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 2.252 Kč. Žalovaný je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit tuto částku přímo právnímu zástupci žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných formulářových žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru/zápůjčce a žalovaných.