55 C 126/2020-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 47.190 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě objednávek provedl pro žalovaného přepravu věcí z [obec] do [jméno] a přepravu věcí z [jméno] do [anonymizováno]. Provedené přepravy byly žalovanému vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne 31. 10. 2019 znějící na částku 23.595 Kč a splatnou dne 15. 11. 2019 a fakturou [číslo] ze dne 14. 11. 2019 znějící na částku 23.595 Kč a splatnou dne 29. 11. 2019. Žalovaný však dlužnou částku v celkové výši 47.190 Kč žalobci (ačkoliv písemně upomínán) neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil. 3. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 14. 9. 2020 vzal žalobce žalobu co do zaplacení částky ve výši 47.190 Kč zpět, neboť žalovaný tuto částku dne 4. 8. 2020 žalobci uhradil. 4. Na základě usnesení zdejšího soudu č.j. 55 C 126/2020-22 ze dne 8. 10. 2020 bylo řízení ohledně zaplacení částky ve výši 47.190 Kč zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 5. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 6. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Na základě objednávek žalovaného provedl žalobce dne [datum] přepravu z místa nakládky [obec] do místa vykládky [anonymizováno] a dne [datum] přepravu z místa nakládky [anonymizováno] do místa vykládky [anonymizováno]. Přepravné bylo žalovanému vyúčtováno fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící na částku ve výši 23.595 Kč a splatnou dne [datum] a fakturou [číslo] ze dne 14. 11. 2019 znějící na částku ve výši 23.595 Kč a splatnou dne 29. 11. 2019. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobce ze dne [datum]. Dne [datum] uhradil žalovaný na bankovní účet žalobce (označený ve fakturách) částku ve výši 23.595 Kč (pod variabilním symbolem [číslo]) a částku ve výši 23.595 Kč (pod variabilním symbolem [číslo]). 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je ve zbývajícím rozsahu důvodná. Mezi účastníky vznikly závazkové vztahy uzavřením smluv o přepravě ve smyslu ustanovení § 2555 a násl. občanského zákoníku. Z těchto závazkových vztahů vznikla žalobci povinnost přepravit věc z místa odeslání do místa určení a žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci přepravné. Z toho výčtu povinností je tedy zřejmé, že žalobce svým povinnostem dostál, naproti tomu žalovaný vyúčtované přepravné žalobci řádně a včas nezaplatil a porušil tím svou základní povinnost ze závazkových vztahů vyplývající. Pokud jde o výši a složení původní dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval, naopak dne 4. 8. 2020 dlužné přepravné žalobci uhradil a řízení bylo v této části pro zpětvzetí žaloby zastaveno. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na zaplacení příslušenství v podobě úroku z prodlení. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobci i úrok z prodlení, a to z částky 23.595 Kč od 16. 11. 2019 do 4. 8. 2020 a z částky 23.595 Kč od 30. 11. 2019 do 4. 8. 2020. Soud též žalovanému uložil i povinnost zaplatit žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky, kdy nárok žalobce je dán ustanovením § 513 občanského zákoníku, výše nároku je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., nárok na zaplacení fixní částky vzniká věřiteli automaticky již v okamžiku prodlení dlužníka a kdy přiznání práva na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 právo věřitele na procesní náhradu nákladů právního zastoupení nenahrazuje (k tomu srov. publikované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 47 Co 70/2016 ze dne 14. 3. 2016). 8. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, kdy současně k částečnému zastavení řízení došlo pro chování žalovaného, neboť bylo-li důvodem částečného zastavení řízení zpětvzetí návrhu, nebyl to žalobce, kdo z procesního hlediska zavinil zastavení řízení, neboť vzal částečně zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. K tomu soud doplňuje, že důvodnost podání návrhu je třeba uvažovat procesně, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce; návrh je podán z tohoto hlediska důvodně, i kdyby žalovaný uspokojil žalobce, ačkoli k tomu neměl právní povinnost. Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku či nikoliv (k tomu srov. [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 990 s.) Soud tedy plně úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení sestávající ze čtyř úkonů právní služby po 3.020 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé - žaloba ze dne [datum], písemné podání soudu ve věci samé – částečné zpětvzetí ze dne [datum]) v souladu s ustanoveními § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); ze čtyř náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 11 a § 13 advokátního tarifu; z částky 2.788,80 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a konečně z náhrady části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.400 Kč, u níž nejsou splněny předpoklady pro vrácení dle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 10. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 17.468,80 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.). 11. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, podle něhož soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Dle citovaného ustanovení tak jsou v tomto případě splněny předpoklady pro vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 488 Kč, a proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.