55 C 126/2021-20 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 15. 12. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 3.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byla i kupní smlouva na specifikované koncové zařízení. Žalovaná však svým povinnostem z kupní smlouvy nedostála a žalobci dlužnou částku v celkové výši 3.000 Kč (vyúčtovanou dokladem [číslo] splatným dne 18. 2. 2020) ačkoliv písemně upomínána dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 10. 9. 2019 uzavřel žalobce s žalovanou [příjmení] smlouvu [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytovat žalované základní a doplňkové služby elektronických komunikací dle specifikace obsažené v Nastavení služeb pro telefonní číslo [tel. číslo], a to včetně zprostředkování služeb třetích stran a včetně platebních služeb. Nedílnou součástí této Smlouvy byla i kupní smlouva týkající se koncového zařízení [anonymizována dvě slova], IMEI: [číslo] (dále jen jako„ koncové zařízení“). Smluvní strany přitom sjednaly, že na kupní cenu tohoto zařízení bude žalované poskytnuta sleva ve výši 3.000 Kč podmíněná dodržením sjednané doby trvání účastnické smlouvy a využíváním služeb s tarifem s minimální měsíční platbou. Žalobce vyúčtoval žalované dokladem [číslo] ze dne 4. 2. 2020 (splatným dne 18. 2. 2020) kupní cenu koncového zařízení ve výši 3.000 Kč, neboť žalobce dne 2. 12. 2019 shora popsanou účastnickou smlouvu vypověděl. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem zástupkyně žalobce ze dne 23. 11. 2020. 5. S ohledem na datum vzniku posuzoval soud právní poměry mezi účastníky podle ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi žalobcem a žalovanou vznikly závazkové vztahy uzavřením smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb.) a uzavřením kupní smlouvy (ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku). Z těchto závazkových vztahů vznikla žalobci povinnost poskytovat žalované služby elektronických komunikací, a to včetně služeb třetích stran a platebních služeb, a žalované vznikla povinnost žalobci za tyto služby hradit vyúčtované ceny, jakož i povinnost uhradit žalobci kupní cenu za poskytnuté koncové zařízení. Z toho výčtu povinností je tedy zřejmé, že žalobce svým povinnostem dostál, naproti tomu žalovaná neuhradila žalobci kupní cenu za poskytnuté koncové řízení a porušila tím svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající. Pokud jde o složení a výši dlužné částky, tyto žalovaná nijak nerozporovala. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by dlužnou částku žalobci zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 3.000 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit i úrok z prodlení, přičemž jeho výše byla stanovena na základě nařízení č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení sestávající ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu – žaloba ze dne 15. 12. 2020) v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); ze tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; z částky 189 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a konečně z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.