55 C 142/2021-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 26. 2. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 2.512,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovanou byla uzavřena Účastnická smlouva o poskytování služeb [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytovat žalované mimo jiné i služby třetích stran a platební služby a žalovaná se zavázala mu za tyto služby řádně platit vyúčtované ceny, jakož i hradit splátky kupní ceny poskytnutého elektronického zařízení. Žalovaná však svým povinnostem nedostála a žalobci dlužnou částku v celkové výši 2.512,40 Kč (ačkoliv písemně upomínána) dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila. 3. Soud k projednání věci nařídil na den 8. 11. 2021 jednání, k němuž se žalovaná bez včasné a důvodné omluvy nedostavila, žalobce se v podání doručeném soudu dne 3. 11. 2021 z jednání omluvil. 4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 30. 11. 2018 uzavřel právní předchůdce žalobce (společnost [anonymizováno] [právnická osoba]) s žalovanou [příjmení] smlouvu [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytovat žalované základní a doplňkové služby elektronických komunikací dle specifikace obsažené v nastavení služeb pro telefonní číslo [tel. číslo], a to včetně zprostředkování služeb třetích stran ([anonymizováno] a [anonymizováno] SMS) a včetně platebních služeb (DMS a SMS platba, [anonymizováno]). Nedílnou součástí této Smlouvy byla i kupní smlouva týkající se koncového zařízení Samsung Galaxy J3, IMEI: [číslo] (dále jen jako„ koncové zařízení“). Smluvní strany přitom sjednaly, že na kupní cenu tohoto zařízení bude žalované poskytnuta sleva ve výši 2.000 Kč podmíněná dodržením sjednané doby trvání účastnické smlouvy a využíváním služeb s tarifem s minimálním měsíčním paušálem. Právní předchůdce žalobce vyúčtoval žalované dokladem [číslo] ze dne 13. 12. 2018 (za období od 30. 11. 2018 do 12. 12. 2018) mimo jiné i pojištění ve výši 39,60 Kč; dokladem [číslo] ze dne 13. 1. 2019 (za období od 13. 12. 2018 do 12. 1. 2019) mimo jiné i pojištění ve výši 99 Kč; a dokladem [číslo] ze dne 13. 2. 2019 (za období od 13. 1. 2019 do 12. 2. 2019) mimo jiné i pojištění ve výši 73,45 Kč. Právní předchůdce žalobce dále vyúčtoval žalované daňovým dokladem [číslo] ze dne 7. 5. 2019 (splatným dne 21. 5. 2019) kupní cenu koncového zařízení ve výši 2.000 Kč, neboť dne 21. 2. 2019 Smlouvu vypověděl. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2020 byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou, což bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 30. 11. 2020. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem zástupce žalobce ze dne 8. 12. 2020. 5. S ohledem na datum vzniku posuzoval soud právní poměry mezi účastníky podle ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou vznikly dne 30. 11. 2018 závazkové vztahy uzavřením smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací – účastnické smlouvy (ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb.) a uzavřením kupní smlouvy na shora specifikované koncové zařízení (ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku). Z těchto závazkových vztahů vznikla právnímu předchůdci žalobce povinnost poskytovat žalované služby elektronických komunikací dle nastavení služeb pro číslo [tel. číslo], a žalované vznikla povinnost za tyto služby hradit vyúčtované ceny, jakož i povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobce kupní cenu za poskytnuté shora specifikované koncové zařízení (ve výši 2.000 Kč se slevou podmíněnou trváním účastnické smlouvy). Právní předchůdce žalobce svým povinnostem dostál, naproti tomu žalovaná nedodržela sjednanou dobu trvání účastnické smlouvy, neuhradila řádně a včas kupní cenu za poskytnuté koncové zařízení a tím porušila své základní povinnosti ze závazkových vztahů vyplývající. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by dlužnou částku žalobci zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 1.999,99 Kč (kupní cenu koncového zařízení). Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se tohoto uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit i úrok z prodlení, přičemž jeho výše byla stanovena na základě nařízení č. 351/2013 Sb. 8. Pokud jde však o nárok žalobce o zaplacení zbývající částky v celkové výši 512,41 Kč, soud žalobu v této části zamítnul, neboť žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žalobce dle žalobních tvrzení požaduje po žalované zaplacení této částky za pojištění a za náklady vymáhání, a to bez bližší specifikace. Žalobce tak soudu nesdělil ničeho o tom, o jaké konkrétní pojištění se jednalo, kdy bylo toto pojištění sjednáno, jakou konkrétní částku se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce na pojištění platit, jakož i tom, kdy a jakým způsobem se žalovaná zavázala hradit právnímu předchůdce žalobce náklady na vymáhání, o jaké konkrétní náklady se jednalo a kdy byly úkony vymáhání realizovány. Nebyl předložen ani označen žádný důkaz, ze kterého by tato tvrzení vyplývala. Soud tedy žalobu v částce ve výši 512,41 Kč (sestávající z částky za pojištění ve výši 212,41 Kč a z částky za náklady na vymáhání ve výši 300 Kč) pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního zamítnul. 9. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že při nařízení jednání bylo žalobci výslovně sděleno, že jeho účast při jednání je nutná. Toto sdělení bylo žalobci adresováno právě z důvodu nedostatečných skutkových tvrzení tak, aby mohl být při nařízeném jednání vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“). Pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu tohoto ustanovení o.s.ř., jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (k tomu srov. [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). V projednávané věci se žalobce k nařízenému jednání nedostavil, a proto ho soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti a označit k těmto skutkovým tvrzením důkazy. Svojí nepřítomností při jednání zbavil žalobce soud možnosti poskytnout mu potřebné poučení ke splnění jeho povinnosti stran žalobou uplatněného nároku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 ze dne 20. 5. 2010), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Soud tak v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 2.512,40 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 1.999,99 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 512,41 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 79,6 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 20,4 % předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované, má žalobce právo na náhradu 59,2 % (79,6 % minus 20,4 % = 59,2 %) účelně vynaložených nákladů. Žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení sestávající z odměny za zastoupení za