55 C 156/2021-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 26. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 4.000 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (společností [anonymizováno] [právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena účastnická smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byla i kupní smlouva na specifikované koncové zařízení, na základě níž se žalovaný zavázal hradit splátky kupní ceny tohoto zařízení. Žalovaný však svým povinnostem nedostál a právnímu předchůdci žalobce dlužnou částku v celkové výši 4.000 Kč vyúčtovanou dokladem [číslo] ze dne 1. 4. 2014 neuhradil. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019 byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. 3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 4. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 5. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 20. 8. 2013 uzavřel právní předchůdce žalobce (společnost [anonymizováno] [právnická osoba]) s žalovaným [příjmení] smlouvu [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací dle specifikace obsažené v Nastavení služeb pro telefonní číslo [tel. číslo]. Nedílnou součástí této Smlouvy byly i Všeobecné podmínky právního předchůdce žalobce a dále kupní smlouva týkající se koncového zařízení Prestigio MultiPad 2, IMEI: [číslo] (dále jen jako„ Zařízení“). Smluvní strany přitom sjednaly, že zbývající kupní cena v celkové výši 4.400 Kč bude žalovaným uhrazena prostřednictvím 22 měsíčních splátek ve výši 200 Kč, přičemž neuhrazením příslušné splátky ve splatnosti, nabývá splatnosti zbytek dluhu. Smluvní strany dále sjednaly, že jejich závazkový vztah se bude řídit zákonem č. 513/1991 Sb. Žalobce vyúčtoval žalovanému daňovým dokladem [číslo] ze dne 2. 4. 2014 (splatným dne 16. 4. 2014) zbývajících 20 splátek kupní ceny Zařízení v celkové výši 4.000 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 4. 11. 2019 mezi společností [anonymizováno] [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 3. 12. [číslo]. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobce ze dne 25. 2. 2020. 6. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nejde o právní poměr týkající se práv osobních, rodinných a věcných (ustanovení § 3028 odst. 2 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) posuzoval soud právní poměr mezi účastníky dle ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a dle ustanovení dle zákona č. 513/1999 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako„ obchodní zákoník“). 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb.) a uzavřením kupní smlouvy (ustanovení § 409 a násl. obchodního zákoníku). Z těchto závazkových vztahů vznikla žalobci povinnost poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovanému vznikla povinnost žalobci za tyto služby hradit vyúčtované ceny, jakož i povinnost uhradit žalobci zbývající kupní cenu za koncové zařízení v celkové výši 4.400 Kč. Z toho výčtu povinností je tedy zřejmé, že žalobce svým povinnostem dostál, naproti tomu žalovaný neuhradil žalobci řádně a včas kupní cenu za poskytnuté koncové řízení a porušil tím svou základní povinnost ze závazkového vztahu vyplývající. Pokud jde o složení a výši dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by dlužnou částku žalobci zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 4.000 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak povinen zaplatit žalobci i požadovaný úrok z prodlení. 9. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne 26. 10. 2020) v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; částku ve výši 189 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a konečně náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.