55 C 229/2020-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 2.000 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena účastnická smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byla i kupní smlouva na specifikované koncové zařízení, na základě níž se žalovaná zavázala hradit žalobci splátky kupní ceny tohoto zařízení. Žalovaná však svým povinnostem nedostála a žalobci dlužnou částku v celkové výši 2.000 Kč (ačkoliv písemně upomínána) dosud neuhradila. 3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila. 4. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 5. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 7. 12. 2018 uzavřel žalobce s žalovanou [příjmení] smlouvu [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytovat žalované základní a doplňkové služby elektronických komunikací dle specifikace obsažené v Nastavení služeb pro telefonní číslo [tel. číslo]. Nedílnou součástí této Smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky. Nedílnou součástí této Smlouvy byla i kupní smlouva týkající se koncového zařízení Samsung Galaxy [anonymizována dvě slova] (dále jen jako„ koncové zařízení“). Smluvní strany přitom sjednaly, že na kupní cenu tohoto koncové zařízení bude žalované poskytnuta sleva ve výši 2.000 Kč podmíněná dodržením sjednané doby trvání účastnické smlouvy a využíváním služeb s minimálním měsíčním paušálem. Žalobce vyúčtoval žalované opravným daňovým dokladem ze dne 4. 6. 2019 kupní cenu koncového zařízení ve výši 2.000 Kč, neboť dne 25. 3. 2019 žalobce Smlouvu pro neplnění závazků ze strany žalované vypověděl. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem zástupkyně žalobce ze dne 4. 5. 2020. 6. S ohledem na datum vzniku posuzoval soud právní poměr mezi účastníky podle ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi žalobcem a žalovanou vznikly závazkové vztahy uzavřením smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb.) a uzavřením kupní smlouvy (ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku). Z těchto závazkových vztahů vznikla žalobci povinnost poskytovat žalované služby elektronických komunikací a povinnost dodat žalované specifikované koncové zařízení, a žalované vznikla povinnost žalobci za tyto služby hradit vyúčtované ceny, jakož i povinnost uhradit žalobci kupní cenu za poskytnuté koncové zařízení. Z toho výčtu povinností je tedy zřejmé, že žalobce svým povinnostem dostál, naproti tomu žalovaná neuhradila žalobci kupní cenu za poskytnuté koncové zařízení a porušila tím své základní povinnosti ze závazkových vztahů vyplývající. Pokud jde o složení a výši dlužné částky, tyto žalovaná nijak nerozporovala. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by dlužnou částku žalobci zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 2.000 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit i požadovaný úrok z prodlení. 9. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení sestávající ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu – žaloba ze dne [datum]) v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); ze tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; z částky 189 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a konečně z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.