62 C 1/2021-62 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 3.443,10 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) poskytl žalovanému [příjmení] kartu, prostřednictvím které měl žalovaný možnost provádět platby s odloženou splatností až o 45 dnů do výše schváleného kreditního rámce. Žalovaný využil služeb právního předchůdce žalobkyně ve výši 2.552,10 Kč, ve sjednané čtrnáctidenní lhůtě však neuhradil kupní cenu zboží a zároveň od kupní smlouvy neodstoupil. Dne 19. 6. 2018 žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 20 Kč. Podanou žalobou se žalobkyně taktéž domáhá zaplacení poplatku z prodlení ve výši 911 Kč dle podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel s žalovaným dne 27. 12. 2017 za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu ke službě [anonymizováno] účet, na základě které se zavázal zřídit žalovanému [] účet, prostřednictvím něhož byl žalovaný oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou služeb ve výši alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, se vyúčtování stalo splatným v celém rozsahu a žalovanému vznikla povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobkyně účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu (poplatek z prodlení), jejíž výše se bude odvíjet od délky prodlení a je uvedena v obchodních podmínkách právního předchůdce žalobkyně, které tvořily nedílnou součást smlouvy. 5. Žalovaný převzal [anonymizováno] kartu prostřednictvím kurýrní služby dne 29. 12. 2017 (viz dále předávací protokol). 6. Žalovaný uskutečnil prostřednictvím [anonymizováno] karty dle vyúčtování za březen 2018 platby ve výši 224 Kč, 123 Kč, 199,80 Kč, 488,70 Kč, 299 Kč, 78 Kč, 108 Kč, 63,60 Kč, 55 Kč, 108 Kč, 36 Kč, 102 Kč, 299 Kč, 108 Kč a 260 Kč, tj. v celkové výši 2.552,10 Kč. Vyúčtování bylo splatné dne 15. 4. 2018. Dne 19. 6. 2018 žalovaný na svůj dluh uhradil 20 Kč. 7. Žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu rovněž předžalobní upomínkou ze dne 31. 7. 2019. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 9. Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je svým charakterem smlouvou o úvěru, přičemž se současně jedná o smlouvu spotřebitelskou. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. V posuzované věci právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. 13. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 14. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tj. částky 2.532,10 Kč odpovídající platbám za zboží, z nichž měl žalovaný neoprávněný prospěch. 17. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě byl žalovaný vyzván k zaplacení provedených úhrad za zboží v celkové výši 2.552,10 Kč do 15. 4. 2018. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení při zohlednění úhrady ve výši 20 Kč byl proto shledán oprávněným; výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. 18. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl. 19. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě má žalobkyně podle poměru úspěchu a neúspěchu právo na 47 % nákladů řízení (úspěch žalobkyně představuje 73,5 % předmětu řízení a je ponížen o neúspěch ve výši 26,5 % předmětu řízení). Při stanovení výše odměny advokáta soud postupoval podle § 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“), když dospěl k závěru, že jsou naplněny všechny předpoklady pro aplikaci tohoto ustanovení. Předmětem řízení, v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů, je peněžité plnění, jehož výše nepřesahuje 50.000 Kč, a soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se peněžitého plnění v souvislosti s neuhrazenými platbami ze smluv o sdružených službách dodávky energií domáhá u zdejšího soudu opakovaně, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru. Náklady řízení sestávají z těchto částek: -) 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, -) 600 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka) ve výši 200 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, -) 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) a