72 C 207/2021-27 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 1.525 Kč s příslušenstvím představující dlužné jízdné ve výši 25 Kč s přirážkou k jízdnému ve výši 1.500 Kč, na jejichž úhradu vznikl žalobci nárok, neboť žalobce jako dopravce zajišťuje dopravní obslužnost ve městě [obec] a přilehlých obcích při přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou, přičemž žalovaná v níže uvedeném dni nastoupila do vozidla žalobce, čímž byla mezi žalobcem jako dopravcem a žalovanou jako cestující uzavřena přepravní smlouva, aniž by se následně při přepravní kontrole žalobci prokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná dne 12. 2. 2020 v 14:32 hodin uskutečnila jízdu vozidlem veřejné linkové dopravy ve městě [obec] bez platného jízdního dokladu, když na výzvu pověřené osoby žalobce při kontrole ve voze linky [číslo] na zastávce [ulice] bylo zjištěno, že se neprokázala platným jízdním dokladem. Tuto skutečnost žalobce osvědčil listinou označenou jako zápis o provedené přepravní kontrole sepsanou dne 12. 2. 2020. Z této listiny se podává, že při kontrole byla zjištěna osoba cestující bez jízdního dokladu. Výše jízdného a přirážky k jízdnému činí 1.525 Kč. Listina je v pravém dolním rohu podepsána žalovanou. Žalovaná byla vyzvána, aby jízdné a přirážku k jízdnému zaplatila žalobci jako dopravci. Výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu byla stanovena prostřednictvím smluvních přepravních podmínek a činila částku 1.500 Kč. Výše základního jízdného dle ceníku v Tarifu IDS JMK činila částku 25 Kč. 5. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k úhradě dlužné částky, jak vyplývá z výzvy k plnění ze dne 11. 5. 2020 zaslané žalované dne 13. 5. 2020, pokud se jedná o jízdu uskutečněnou bez platného jízdního dokladu dne 12. 2. 2020. 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazek uzavřením smlouvy o přepravě osoby podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, a tudíž jako cestující nezaplatila žalobci v postavení dopravce jízdné, vznikl žalobci nárok na úhradu jízdného ve výši 25 Kč a dále vedle jízdného také nárok na přirážku k jízdnému dle Smluvních přepravních podmínek IDS JMK ve výši 1.525 Kč. Nárok žalobce na zaplacení jízdného vychází z ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Nárok žalobce na zaplacení přirážky vychází z ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (v případě tramvaje a trolejbusu), § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (v případě autobusu), § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a dále ze Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému [územní celek]. S ohledem na skutečnost, že žalovaná uskutečnila jízdu bez platného jízdního dokladu, vznikl žalobci nárok na úhradu částky v celkové výši 1.525 Kč. Skutečnost, že dlužná částka nebyla zaplacena, nebyla ze strany žalované rozporována. Příslušenství je pak představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení mezi účastníky nebyla sjednána, a proto výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1.489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.