94 C 110/2021-24 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení) z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 14. 9. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaným. 2. Žalovaný se věci samé k žalobě nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 4. Předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 14. 9. 2018 smlouvu o úvěru a rámcovou smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru [číslo] rámcová smlouva o úvěru [číslo] informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr ve výši 1 000 Kč byl čerpán převodem na účet žalovaného a žalovaný se jej zavázal vrátit do 30 dní s poplatkem 276 Kč (výpis z účtu žalobkyně). Předchůdkyně žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného, a to občanským průkazem, platbou ve výši 1 Kč poskytnuté žalovaným žalobkyni a poukázala dne 14. 9. 2018 částku 1 000 Kč na účet žalovaného (občanský průkaz žalovaného, výpis z účtu žalobkyně). Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že banka žalobkyně do identifikace platby automaticky propsala jméno a příjmení žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím prostředků zjišťovala výdělkové a majetkové poměry žalovaného, kdy zjistila, že žalovaný pracuje v Karlově pekárně s čistou mzdou 18 500 Kč měsíčně (profil uživatele, výplatní list žalovaného, výpis z účtu žalovaného za únor 2018). Z předloženého profilu žalovaného vyplývá, že již dříve předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 2 000 Kč, který ji tuto vrátil. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení výzvami (nedatovaná výzva, výzva ze dne 19. 5. 2020). Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 5. 2020, smlouva a postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020). 5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 9. 2018 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě byla na účet žalovaného vyplacena částka ve výši 1 000 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a poplatkem za prodloužení splatnosti, a to nejpozději do 14. 1. 2018. Předchůdce žalobkyně svou povinnost splnila, když žalovanému sjednaný úvěr poskytla, ten však svých smluvních povinností nedostál, když dlužnou částku z čerpaného úvěru spolu s poplatky řádně a včas neuhradil, a dostal se tak do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Pohledávka za žalovaným byla následně ve smyslu § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. Vedle nesplacené jistiny ve výši 1 000 Kč vznikl žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, stanovené dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti dlužné částky. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 600 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 200 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 7. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.