94 C 44/2020-42 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení) z titulu dlužného jízdného ve výši 25 Kč a dlužné přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 3. Žalovaný použil dne [datum] v 12.12 hodin v [obec] ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na lince [číslo] provozované žalobkyní. V úseku zastávky [anonymizována dvě slova] se na výzvu revizora neprokázal platným jízdním dokladem, a proto byl vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, které činily 25 Kč a 1 500 Kč. Žalovaný se při kontrole prokázal občanským průkazem, podepsal a převzal zápis o provedené přepravní kontrole ([číslo]). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky (výzva včetně podacího archu – potvrzení o zaslání předžalobní upomínky prostřednictvím České pošty, s.p.). 4. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli ústní smlouvu o přepravě osob (§ 2550 a násl. občanského zákoníku, zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhláška č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu), jejíž součástí byly i Smluvní přepravní podmínky a Tarif Integrovaného dopravního systému [územní celek] (dále jen„ přepravní podmínky“). Žalobkyně jakožto dopravce splnila svou povinnost a přepravila žalovaného jakožto cestujícího. Žalovaný však nesplnil svou povinnost zaplatit žalobkyni jízdné. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni také přirážku k jízdnému (§ 37 odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb. ve spojení s přepravními podmínkami a tarifem). Vzhledem k tomu, že žalovaný byl při přepravní kontrole vyzván k úhradě dlužného jízdného a dlužné přirážky k jízdnému, dostal se dne následujícího po přepravní kontrole s úhradou tohoto dluhu do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ve spojení čl. 9 odst. 4 písm. b), d), přepravních podmínek). Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím - úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne v souladu se zákonem a přepravními podmínkami požadované žalobkyní. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř). 5. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 2,5 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba) ve výši 500 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 200 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 168 Kč a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 968 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 6. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyni vznikla poplatková povinnost ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. a) by poplatková povinnost činila částku 1 000 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobkyni výrokem III. tohoto rozsudku, aby uhradila na účet soudu doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 600 Kč. 7. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.