94 C 81/2021-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 12. 10. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky spolu příslušenstvím (úroků, zákonných úroků z prodlení) z titulu smlouvy o úvěru, smlouvy o kreditní kartě ze dne 4. 5. 2017. Účastníci sjednali možnost žalované čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 14 000 Kč a současně povinnost takový úvěr spolu s úroky a poplatky vrátit. Žalovaná své povinnosti porušila a přes výzvy žalobkyně dosud svůj dluh žalobkyni nezaplatila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána na adresu trvalého pobytu. 3. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru ke kreditní kartě ze dne 4. 5. 2017. Úvěrový rámec byl sjednán ve výši 14 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaná zavázala uhradit úrok ve výši 10 Kč za každých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru, když první pásmo do 499,99 Kč úročeno nebylo, žalované bylo dále umožněno tzv. bezúročné období. Úrok se tak pohyboval ve výši 12 – 24 % ročně. Žalovaná se zavázala hradit poskytnutý úvěr formou minimálních splátek ve výši procentní úhrady 3 % z aktuální výše dlužné částky vždy po ukončení každého účetního období (smlouva o úvěru ve spojení s ceníkem). Žalovaná splátky nehradila řádně a včas (podklady pre súdne konanie) proto byl ke dni 11. 12. 2019 úvěr sesplatněn (výzva k zaplacení ze dne 6. 11. 2019, dopis ze dne 12. 12. 2019). Dlužná jistina činila částku 16 042,95 Kč, kapitalizovaný úrok částku 1 140 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení částku 31,78 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě žalované částky (výzva ze dne 27. 8. 2020 včetně podacího archu). 4. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, z níž vyplývala žalobkyni povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky-úvěr, žalované pak povinnost ve sjednaných měsíčních splátkách úvěr spolu se smluvními úroky z úvěru splácet (§ 2395 občanského zákoníku). Žalobkyně své povinnosti splnila, když žalované sjednaný úvěr poskytla. Žalovaná však své smluvní povinnosti nedodržela, když měsíční úvěrové splátky řádně a včas nehradila, a od splatnosti první neuhrazené splátky je v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). V souvislosti s porušováním smluvních povinností ze strany žalované tak žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou k sesplatnění celého úvěru (čl. 4 smlouvy o úvěru). Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni sesplatněnou jistinu, úroky z úvěru a úroky z prodlení. Pokud jde o výši a složení celkové dlužné částky, tyto žalovaná nijak nerozporovala. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku, tj. jistinu, úroky z úvěru a úroky z prodlení (§1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 5. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení. V souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení nižší sazbu za každý úkon právní služby učiněný do podání návrhu včetně, protože návrh je podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje 50 000 Kč. Za každý úkon právní služby (převzetí a příprava věci, výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, podání ve věci samé) tak byla žalobci přiznána částka 300 Kč a dále třikrát paušální náhrada po 100 Kč, navíc samozřejmě sazba DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy na náhradě nákladů řízení částka 2 252 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).