94 C 9/2021-57 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byla i smlouva kupní na zařízení IMEI [číslo] Huawei Y5 a IMEI [číslo] Huawei Y5. Žalobkyně uplatnila nárok na vrácení podmíněné slevy za koncová zařízení ve výši 5.000 Kč (2 x 2.500 Kč). 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 3. Mezi účastníky byl dne 29. 12. 2018 uzavřen dodatek ke smlouvě o poskytování služeb elektronických komunikací, jehož předmětem bylo ze strany žalobkyně poskytování základních a doplňkových služeb elektronických komunikací. Obsahem dodatku bylo rovněž ujednání o kupní smlouvě, tj. že žalovanému budou poskytnuta dvě koncová zařízení Huawei Y5, přičemž část kupní ceny ve výši celkem 590 Kč žalovaný uhradil při převzetí zařízení (příjmové doklady). Částka 5.000 Kč představovala podmíněnou slevu na koncová zařízení platnou v případě dodržení sjednané doby trvání účastnické smlouvy a řádného hrazení měsíčního paušálu. V případě porušení shora uvedeného ujednání si účastníci sjednali závazek žalovaného vrátit slevu ve výši 5.000 Kč (dodatek ke smlouvě). Žalovaný neuhradil dlužné částky plynoucí z vyúčtování služeb za období od 16. 1. 2019 do 15. 3. 2019, resp. neprokázal v řízení opak, a proto mu byla dne 23. 10. 2019 vyúčtována podmíněná sleva ve výši 5.000 Kč, přičemž částka byla splatná dne 8. 11. 2019 (vrubopisy [číslo]). 4. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby nejméně třikrát k úhradě žalované částky (upomínky ze dne 29. 11. 2019 a ze dne 19. 12. 2019, předžalobní výzva ze dne 4. 11. 2020 včetně potvrzení o podání). 5. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla mj. uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na jejímž základě byly žalovanému dodány movité věci specifikované shora, za něž se zavázal zaplatit kupní cenu, přičemž její část žalovaný uhradil při převzetí, pro případ dodržení smluvních podmínek by mu byla poskytnuta podmíněná sleva. Ze strany žalovaného došlo k porušení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, pročež žalobkyně oprávněně vyúčtovala žalovanému podmíněné slevy v celkové výši 5.000 Kč. Dlužnou částku žalovaný řádně a včas neuhradil, a proto se s její úhradou dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Celková dlužná částka činí 5.000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím - úrokem z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně též prokázala, že jí vznikly náklady odesláním výzev k zaplacení žalovanému, takové náklady spojené s uplatněním pohledávky soud proto podle ustanovení § 513 občanského zákoníku uložil žalovanému k náhradě. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 6. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), které tvoří soudní poplatek ve výši 1.000 Kč. Náhradu nákladů řízení uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 7. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek soud rozhodl proto, že elektronický platební rozkaz nemohl být vydán, když žalovaného se nepodařilo vyhledat v žádném soudu dostupném registru (§ 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 3 Sazebníku). 8. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.