112 C 1/2022-36 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou dne 8. 4. 2021 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 4 274,51 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezaplacených úhrad za pronájem zařízení ve výši 74,51 Kč, 200 Kč za vystavení splátkového kalendáře a 4 000 Kč pokuty za nevrácení zařízení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a OSŘ, pouze na základě listinných důkazů, z nichž zjistil, že žaloba je převážně důvodná. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla 19. 3. 2019 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo ze strany žalobce poskytnutí služby„ Pevný internet do zásuvky“, když součástí této služby bylo koncové zařízení označené„ Základ“. Za nevrácení zařízení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, jakož i ceníky služeb a pronájmu koncových zařízení. Fakturou [číslo] byla žalovanému vyúčtována částka 4 274,51 Kč, když dluh byl tvořen částkami 61,58 Kč bez DPH za pronájem zařízení, 165,29 Kč bez DPH za vystavení splátkového kalendáře a 4 000 Kč pokuty za nevrácení zařízení. Splatné byly 20. 9., 20. 10., 20. 11., 20. 12. 2019 a 4. 8. 2020. Částka 200 Kč za splátkový kalendář plyne ze sazebníku (z věci 112 C 94/2021), částka měsíčního nájemného ve výši 30 Kč včetně DPH pak z ceníku (z webové stránky žalobce). Dopisem z 20. 3. 2020 byla smlouva vypovězena k 7. 4. 2020. Žalovaný byl k platbě vyzván upomínkou z 11. 3. 2021, ničeho však neuhradil. Soud v projednávané věci postupoval podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ZEK“). Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, která měla náležitosti stanovené § 63 ZEK a je tedy platná. Na základě této smlouvy byl povinen provozovatel poskytovat služby elektronických komunikací a uživatel (žalovaný) za tyto služby platit (§ 64 odst. 1 ZEK). Žalovaný si sjednal pronájem zařízení, za který byl v důsledku vázanosti podmínkami služby a ceníkem povinen platit sjednané platby. Pro účely posouzení této části vztahu soud postupoval podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když smluvní vztah mezi účastníky byl v dané části posouzen jako nájemní smlouva, na jejímž základě byla žalovanému dodána movitá věc, za kterou se zavázal zaplatit nájemné. Jelikož žalovaný nijak netvrdil, že by dluh na nájemném za dobu tvrzenou žalobcem uhradil, dospěl soud k závěru, že je požadavek žalobce důvodný. Současně bylo na místě přiznat i poplatek stanovený rovněž ceníkem za vystavení splátkového kalendáře ve výši 200 Kč. Částka 4 000 - Kč pak byla zajištěním závazku žalovaného vrátit pronajaté zařízení při ukončení smlouvy, u čehož rovněž žalovaný nesplnil svoje procesní povinnosti, pokud jde o tvrzení či důkaz, že zařízení již vrátil, či ho vůbec neobdržel. Smluvní pokuta byla sjednána platně a určitě v souladu s § 2048 občanského zákoníku, když byla i pro žalovaného jako spotřebitele dostatečně srozumitelná. Tím, že dluh nebyl zaplacen ve stanovených lhůtách, dostal se žalovaný do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a je tak z dlužných částek povinen zaplatit i úrok z prodlení ve výši dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobci v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost dluh uhradit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci úspěšný a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 3 OSŘ) Náklady řízení žalobce tvořila odměna právního zástupce ve výši 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a h) advokátního tarifu ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva v celkové výši 300 Kč. Dále náleží žalobci náhrada soudního poplatku ve výši 400 Kč a daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 189 Kč Celkem tak je žalovaný povinen žalobci zaplatit částku 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ. Soud považuje žalobu za formulářovou, neboť ze strany žalobce se jedná o nikoli ojedinělou žalobu z prakticky téhož právního důvodu, lišící se pouze předmětem plnění a výší dluhu, základ zůstává stejný.