112 C 87/2020-198 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 18. 2. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 579 636,90 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla 6. 12. 2017 uzavřena smlouva, na jejímž základě žalovaný mohl čerpat u smluvních partnerů zboží a služby, oproti povinnosti hradit žalobci servisní poplatky a přirážky dle sazebníku. Faktury byly žalovanému zasílány dle jeho žádosti na email. Přes výzvy žalovaný uhradil pouze část dluhu, na což bylo reagováno částečným zpětvzetím žaloby. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobci ničeho nedluží, aby následně přiznal, že dluží na pohonných hmotách a mýtném, jedná se však o částku jinou blíže nespecifikovanou. O úhradu dluhu se podle svých možností snaží a důvod pro podání žaloby dán nebyl. Dále popřel odebrání jakéhokoli druhu zboží nebo služeb, když žalobce ničeho ani netvrdí nebo neprokazuje. Nebylo rovněž prokázáno doručení faktur. 3. Ze žádosti ve spojení s přijetím obchodního vztahu (přílohy žalobce) soud zjistil, že žalovaný požádal žalobce o vydání DKV Card, která by ho opravňovala k čerpání zboží a služeb u smluvních partnerů žalobce. Současně vzal na vědomí obchodní podmínky žalobce a požádal o zasílání faktur na jím sdělenou mailovou adresu. Tato žádost byla žalobcem akceptována, když splatnost faktur byla stanovena na 14 dnů od vystavení faktury. Z jednotlivých vyúčtování přiložených k žalobě bylo zjištěno, že žalovaný měl čerpat zboží a služby (včetně plateb mýtného) v různých evropských zemích včetně České republiky. Pouze faktura [číslo] byla uhrazena dle žalobce alespoň zčásti, a to již před podáním žaloby. Ostatní vyúčtování uhrazena nebyla. Celková částka po zahrnutí částečných plateb a dobropisů činila žalovanou částku. Ze všeobecných smluvních podmínek plynulo, že si účastníci sjednali použití práva [příjmení] [anonymizováno] [země], pokud si žalobce nevybere hmotněprávní ustanovení země žalovaného, úrok z prodlení ve výši 8 % a možnost reklamovat údaje uvedené ve vyúčtováních do dvou měsíců od vystavení. Žalovaný byl upomenut o úhradu dopisem z 3. 5. 2019 (č. l. 188 a 189), když součástí uvedené výzvy byly všechny dlužné faktury, jež jsou předmětem řízení (plyne to z tam uváděných dat vystavení faktur a dlužných částek v nich uváděných). Na tuto výzvu žalovaný reagoval (č. l. 29 a 30) tak, že si je závazků vědom a plnění se nijak nevyhýbá, současně uvedl, že faktury mu nebyly doručeny. Požádal současně o splátkový kalendář. Vyzván k úhradě byl žalovaný dopisem z 11. 12. 2019 (č. l. 38). Z přehledu odeslané pošty (č. l. 190 a 191) bylo zjištěno, že všechny předmětné faktury byly žalovanému odeslány na jeho mailovou adresu. 4. V projednávané věci je třeba právní vztah podřadit pod ustanovení § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě něhož je možné si sjednat i takový typ smlouvy, který není přímo upraven, pokud jsou vymezeny podstatné náležitosti takové smlouvy. Závazek žalobce spočíval v umožnění žalovanému čerpat služby a zboží bezhotovostně prostřednictvím karty DKV, za což byl posléze na základě vyúčtování žalovaný povinen uhradit jednak cenu uvedených služeb a zboží a jednak i poplatek či servisní přirážku. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný služby a zboží čerpal, když jejich rozsah sice nebyl přímo specifikován v žalobě, bylo však odkázáno na její přílohy, což je procesně přípustné. V opačném případě by se žaloba stala zcela nepřehlednou. Sice žalovaný zpochybňoval, že by vůbec něco čerpal, aby ovšem na druhou stranu sám uvedl, že na pohonných hmotách a mýtu dluží, neuvedl však konkrétní částku. Současně žalovaný v rámci své předsoudní komunikace ústy svého tehdejšího zástupce k výzvě vymáhací společnosti uvedl, že si je dluhu vědom a chce jej uhradit, a to k výzvě, jejíž součástí byl výčet dlužných faktur, jež jsou předmětem řízení. Procesní obranu žalovaného tak soud chápal jako snahu se placení svého závazku vyhnout. Rozsah čerpání zboží či služeb mohl být předmětem reklamace ze strany žalovaného, z jeho strany však žádná taková reklamace v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami vznesena nebyla, jakkoli k tomu měl příležitost minimálně v reakci na uvedenou výzvu vymáhací společnosti. Namítal v ní sice současně, že závazek akceptuje a chce jej uhradit, tvrdil nicméně, že mu nebyly doručeny faktury. Těžko může uznávat závazek a existenci dluhu, když současně tvrdí, že mu faktury nebyly doručeny, aby se tak mohl validně přesvědčit o správnosti vyúčtování. Žalobce předložil doklad týkající se odesílání elektronické verze faktury na adresu, která byla sdělena samotným žalovaným. Za této situace pak je na žalovaném, aby zajistil, že jeho adresa je skutečně funkční, neboť samotné doručení již žalobce nemá možnost jakkoli ovlivnit. Soud tedy měl za to, že faktury bylo na místě považovat za doručené v intencích uvedené listiny prakticky okamžitě poté, co byly odeslány, což je princip elektronické komunikace. Tím, že žalovaný dluh neuhradil včas (na jednu z faktur hradil i v průběhu řízení), dostal se do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku a je povinen uhradit i úrok z prodlení ve smluvní výši podle § 1970 občanského zákoníku. Soud nepřehlédl, že splatnost faktur byla fakticky počítána v rozporu s všeobecnými obchodními podmínkami nikoli od okamžiku vystavení, ale vstřícně pro žalovaného až od okamžiku doručení/odeslání faktury. Úrok z prodlení byl přiznán z takové částky, která byla v ten který okamžik dlužená s ohledem na průběžné dílčí platby žalovaným. S přiznáním úroku z prodlení je spojeno i přiznání nákladů na vymáhání pohledávky v jednotkové výši 1 200 Kč v intencích § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za každou dílčí pohledávku. Požadavek na platbu uvedené částky ostatně byl tím, který dostal právní úpravu smlouvy mezi účastníky z práva [země] do oblasti práva českého, neboť žalobce tím provedl volbu hmotněprávní úpravy v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 5. Ze shora uvedeného je zřejmé, že soud neshledal důvodnou žádnou argumentaci žalovaného týkající se zpochybnění samotného čerpání služeb a zboží, jakož i námitku nedoručení faktur. Ty lze považovat pouze za účelové, a to zejména ve světle jeho předsoudního vyjádření, že si je dluhu vědom a chce jej uhradit. Ve vztahu k jednání se žalovaným prostřednictvím jeho zmocněnce má soud za to, že bylo věcí žalovaného, aby se k jednání konanému 29. 6. 2022 dostavil osobně nebo prostřednictvím zmocněnce. Sice zmocněnec nebyl přímo předvolán, na druhou stranu termín jednání mu byl sdělen již při prvním jednání, jehož se účastnil, žalovanému osobně pak byl zaslán protokol, z něhož bylo datum jednání zřejmé. Soud nepovažuje absenci předvolání k jednání za situace, kdy obě zmiňované osoby o termínu věděly, za překážku rozhodnutí ve věci samé. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn skutečností, že úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů proti neúspěšnému účastníkovi (§ 142 odst. 1 OSŘ), částečné zpětvzetí pak na tento závěr nemá vliv, neboť k němu došlo pro chování žalovaného (§ 146 odst. 2 OSŘ) Náklady řízení tvořila odměna za právní zastoupení ve výši 10 700 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), režijní paušály á 300 Kč za převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzvu, částečné zpětvzetí podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a h) advokátního tarifu, ve výši poloviny tarifní hodnoty zohledňující již zpětvzetí žaloby za účast u jednání 10. 3. 2021 a 8. 6. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu (včetně režijního paušálu) s přihlédnutím k analogickému užití § 11 odst. 2 f) advokátního tarifu (na obou jednáních se řešily pouze procesní věci, byť vyvolané chováním žalovaného) a ve výši 10 620 Kč za účast na jednání 29. 6. 2022 podle téhož ustanovení spolu s režijním paušálem. Náklady řízení žalobce dále činí zaplacený soudní poplatek ve výši 23 666 Kč a částka daně z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jíž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 13 889,40 Kč podle § 137 odst. 3 OSŘ Celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku 103 695,40 Kč. [jméno] je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.