115 C 89/2022-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 2. 2022 domáhala zaplacení částky 8 043,01 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 10. 10. 2013 uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr (kontokorent) do výše sjednaného limitu 5 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna čerpat poskytnutý kontokorent s podmínkou, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku s nulovým vyrovnáním do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Žalovaná neplnila řádně a včas sjednané smluvní podmínky, když nehradila sjednané měsíční splátky, žalobkyně proto dne 1. 4. 2021 prohlásila kontokorent za splatný a vyčerpanou část kontokorentu spolu s příslušenstvím převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. [bankovní účet]. Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba ve výši 8,25 % ročně. Ke dni převodu pohledávky na evidenční účet činil dluh žalované na jistině 8 043,01 Kč. Jelikož žalovaná ani přes výzvu dlužnou částku neuhradila, domáhá se žalobkyně jejího zaplacení podanou žalobou. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, žalovaná souhlasila za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 10. 10. 2013, ceníku žalobkyně a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr s možností přečerpání, tzv. kontokorent, až o výše limitu 5 000 Kč. Kontokorent byl poskytnut k účtu žalované č. [bankovní účet]. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná byla povinna zajistit, aby nedošlo k přečerpání povoleného úvěrového rámce nad sjednanou částku a současně se zavázala kontokorent v celé výši splatit nejpozději do 28. 9. 2014 s tím, že úvěr bude možné čerpat i opakovaně, kdy splatnost úvěru bude do 1 roku od opětovného čerpání. V případě porušení smluvních povinností žalované byla žalobkyně oprávněna ukončit oprávnění žalované čerpat kontokorent a prohlásit jej za splatný s tím, že úvěr bude převeden na evidenční účet pro splácení. 5. Z výpisů z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 1. 3. 2020 do 31. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaná průběžně čerpala kontokorent, přičemž se opakovaně docházel k překročení sjednaného úvěrového rámce. Ke dni 31. 3. 2021 činil dluh žalované na úvěru 8 043,01 Kč. 6. Z dopisu ze dne 3. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně s ohledem na opakované překročení sjednaného úvěrového rámce žalovanou zesplatnila úvěr a dluh na kontokorentním úvěru č. [bankovní účet] ve výši 8 043,01 Kč převedla na evidenční účet č. [bankovní účet]. 7. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 4. 2021 do 30. 4. 2021 soud zjistil, že dluh ve výši 8 043,01 Kč byl převeden na evidenční účet pohledávek č. [bankovní účet]. 8. Z dopisu ze dne 25. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce upozornila žalovanou na dluh v celkové výši 8 832,81 Kč a vyzvala ji k zaplacení. Z poštovního podacího archu se podává, že dopis byl odeslán dne 26. 11. 2021. 9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. 10. Soud v projednávané věci podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. aplikoval zákon č. 513/199 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) a zákon č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“). 11. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit zaplatit úroky. 12. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 13. Podle § 365 obchodního zákoníku v rozhodném znění dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku v rozhodném znění je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] (kontokorent) ve smyslu ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku. V tomto závazkovém vztahu vystupovala žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Žalovaná se zavázala nepřekročit sjednanou výši kontokorentního úvěru, tuto povinnost však nesplnila a ke dni 1. 4. 2021, kdy byl úvěr ze strany žalobkyně zesplatněn, činil dluh na úvěru částku 8 043,01 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k zaplacení částky 8 043,01 Kč a dále k zaplacení sjednaného úroku. Jelikož žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud proto žalované rovněž uložil povinnost uhradit žalobkyni úrok z prodlení v souladu s § 369 odst. 1 obchodního zákoníku (výrok I.). Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. 16. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 189 Kč. 18. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právní zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.