116 C 16/2022-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24. 5. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 7.178 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 10. 5. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný s právním předchůdcem žalobce ([anonymizována dvě slova] s.r.o., [IČO]) prostřednictvím webové stránky [webová adresa] uzavřel dne 10. 5. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Smlouva byla uzavřena tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval, uvedl své osobní údaje, telefonní číslo a emailovou adresu, tím mu byl zřízen uživatelský účet. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Právní předchůdce žalobce prověřil schopnosti žalovaného úvěr splácet a zaslal žalovanému návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaný podepsal zadáním kódu [číslo], jenž byl zaslán na ve smlouvě zadané telefonní číslo. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] dne 5. 10. 2019 úvěr ve výši 5.000 Kč, jak je patrné z předloženého potvrzení o provedené platbě. Jako variabilní symbol bylo zvoleno rodné číslo žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.030,05 Kč a úrokem ve výši 36 % ročně, tj. v částce 147,95 Kč. Celkovou částku výši 7.178 Kč měl žalovaný splatit nejpozději do 9. 6. 2019. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2020 má soud za prokázané, že původní věřitel pohledávku včetně příslušenství postoupil na žalobce. Žalovaný byl o změně v osobě věřitele informován dopisem ze dne 9. 10. 2020, jak je patrné z předloženého Oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho a neučinil tak ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 9. 10. 2020 odeslané dle předloženého podacího lístku téhož dne. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 7.178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 10. 6. 2019 do zaplacení. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 5.000 Kč a žalovaný by ve stanovené lhůtě tuto částku vrátil společně s úrokem a poplatkem. Právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 6. Soud v průběhu řízení usnesením ze dne 25. 2. 2022, č.j. 116 C 16/2022-14, vyzval žalobce k upřesní a doložení důkazů, ze kterých bude zřejmé, že právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného, avšak žalobce na výzvu soudu nijak nereagoval. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. 7. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému, hledět jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 5.000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný neuhradil ničeho. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5.000 Kč s úrokem s prodlením ve výši 8,25 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 18. 10. 2020, neboť žalovaný poskytnutou částku nevrátil a neučinil tak ani po té, co byla právním zástupcem žalobce vyzván k jejímu zaplacení upomínkou ze dne 9. 10. 2020 do tří dnů. Upomínka byla odeslána dle podacího lístku téhož dne. Nebylo prokázáno doručení předžalobní upomínky žalovanému, proto se upomínka považuje dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 14. 10. 2020). Za použití § 607 občanského zákoníku je tak žalovaný od 18. 10. 2020 v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku (25. 8. 2022). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou ve výši 5.765 Kč (včetně úroků), ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 3.663 Kč (včetně úroků), ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný v rozsahu 64 % předmětu řízení, žalovaný byla úspěšný v rozsahu 36 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu v rozsahu 28 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále je„ AT“) Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč (§14b odst. 1 bod 1 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 800 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku ve výši 168 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu nákladů v částce 383 Kč, která odpovídá 28 % účelně vynaložených nákladů řízení. 9. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 10. Dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.