116 C 222/2021-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 4. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 15.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 12. 9. 2016, a částku ve výši 720 Kč představující smluvní pokutu. Podáním ze dne 30. 11. 2021 vzal žalobce svůj návrh co do kapitalizovaného úroku ve výši 3.600 Kč a co do částky 720 Kč na smluvní pokutě zpět s odůvodněním, že nedisponuje dalšími důkazními prostředky k prokázání skutečnosti, že smlouva o úvěru byla uzavřena a že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, jakožto žadatele o úvěr. Usnesením ze dne 23. 12. 2021, č.j. 116 C 222/2021-19, soud řízení v uvedeném rozsahu zastavil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z účastníky nepodepsané smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) s datem uzavření dne 12. 9. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) měl žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Ke dni 12. 10. 2016 pak měl žalovaný vrátit částku ve výši 18.450 Kč Součástí smlouvy bylo ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení. Ze smlouvy o úvěru téhož čísla [číslo] s datem uzavření dne 12. 12. 2016 soud jistil, že žalovaný mohl za poplatek požádat o prodloužení splatnosti až o 30 dnů. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr včetně poplatku vrátit do 11. 1. 2017. Z výpisu z účtu soud zjistil, že dne 25. 2. 2015 obdržel právní předchůdce žalobce platbu ve výši 1,11 Kč z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalovaného]. Z dalšího výpisu z účtu soud zjistil, že dne 12. 9. 2016 zaslal právní předchůdce žalobce na totožný bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 15.000 Kč. Upomínkami ze dne 24. 1. 2017, 10. 2. 2017 a ze dne 21. 2. 2017 vyzval právní předchůdce žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 4. 1. 2022 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] byl až do dne 14. 1. 2019, kdy byl bankovní účet zrušen, žalovaný. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, s účinností ke dni 28. 8. 2020, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, ve kterém byl současně vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Oznámení bylo žalovanému dle předloženého podacího archu odesláno dne 9. 9. 2020. Žalovaný neuhradil ničeho a neučinil tak ani na základě výzvy právního zástupce žalobce před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2021, která byla dle předloženého podacího archu odeslána dne 15. 4. 2021. Po částečném zpětvzetí žaloby požaduje žalobce zaplacení úvěru ve výši 15.000 Kč s úrokem z prodlení od 29. 8. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4.320,53 Kč za období od 12. 1. 2017 do 10. 8. 2020. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by v žalobě označená osoba jako žalovaný, tedy [celé jméno žalovaného], vstoupil do závazkového vztahu s žalobcem či jeho právním předchůdcem. Nebylo zjištěno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] když tato neobsahuje žádný projev vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít (podpis, PIN kód, verifikační platba odpovídající datu uzavření smlouvy apod.). V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce zaslal dne 12. 9. 2016 peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč na bankovní účet žalovaného. Z tohoto důvodu soud posoudil nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), když žalovaný na svůj účet obdržel od právního předchůdce žalobce peněžní prostředky bez právního důvodu, a je proto povinen tyto vydat. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn vymáhat vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný v řízení neuvedl, že by požadovanou částku žalobci zaplatil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 25. 9. 2020 do zaplacení. Soud žalobci přiznal právo na úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný peněžní prostředky ani přes výzvu nevrátil a dostal se tak do prodlení. 6. Soud přiznal úrok z prodlení až od data 25. 9. 2020, nikoliv od žalobcem požadovaného data 29. 8. 2020, neboť žalovaný byl k zaplacení peněžních prostředků vyzván v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, kdy toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 9. 9. 2020. Jelikož nebylo prokázáno doručení oznámení žalovanému, považuje se oznámení dle § 573 občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 14. 9. 2020. Žalobce vyzval k zaplacení ve lhůtě do 10 dnů po obdržení dopisu, tj. do 24. 9. 2020. Žalovaný je tak od 25. 9. 2020 v prodlení. Na základě uvedeného soud žalobu v rozsahu úroku z prodlení od 29. 8. 2020 do 24. 9. 2020 zamítl, současně byla žaloba zamítnuta i ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4.320,53 Kč z důvodu, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy ani odeslání dřívější výzvy k vydání bezdůvodného obohacení žalovanému. 7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství a částky 4.320 Kč, pro kterou bylo řízení zastaveno. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku (30. 6. 2022). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou ve výši 17.183,42 Kč, ohledně které soud žalobě výrokem I. vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 4.411 Kč (včetně úroků), ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul a částkou ve výši 4.320 Kč představující smluvní pokutu a kapitalizovaný úrok, ohledně kterých soud řízení na návrh žalobce zastavil. Žalobce proto byl úspěšný v rozsahu 66 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 34 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu v rozsahu 32 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif za dva a půl úkonu právní služby dle § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky 300 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2.070,50 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu nákladů v částce 663 Kč, která odpovídá 32 % účelně vynaložených nákladů řízení. 8. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.