116 C 223/2021 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou soudu dne 3. 8. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 9.100 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovaným prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne 21. 12. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poukázal téhož dne na účet uvedený ve smlouvě částku 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 2.100 Kč do 10. 1. 2021. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobce. Žalovaný dlužnou částku právnímu předchůdci žalobce ani žalobci neuhradil, a to i přes upomínku právního zástupce žalobce ze dne 26. 5. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 21. 12. 2020 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vyplývá, že se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 2.100 Kč do 10. 1. 2021. Dne 21. 12. 2020 byla na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno žalovaného, který byl uveden ve smlouvě, odeslána platba ve výši 7.000 Kč, jak je patrné z potvrzení o provedené platbě. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 24. 1. 2022 soud zjistil, že uvedený účet je od svého otevření dne 8. 1. 2020 veden na žalovaného. Z Rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne 15. 4. 2020 a Realizační smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 5. 2021. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 26. 5. 2021, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, které se žalovaný zavázal společně s poplatkem ve výši 2.100 Kč ve stanovené době vrátit. Žalovaný svoji povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem porušil, a dostal se tak do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobci, na kterého byla pohledávka ve smyslu § 1879 na násl. občanského zákoníku postoupena, vzniklo v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a ani jinak tvrzení žalobce nerozporoval, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 7.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 11. 1. 2021 do zaplacení. Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o výši poplatku v částce 2.100 Kč, když se jedná o spotřebitelskou smlouvu s poskytnutými peněžními prostředky ve výši 7.000 Kč na dobu pouze 20 dnů od uzavření smlouvy. Soud dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za zápůjčku (30 % jistiny) je neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 občanského zákoníku, neboť uvedené ujednání o poplatku je vzhledem k výši a povaze zajišťovaného závazku v rozporu s ochranou spotřebitele a s požadavkem přiměřenosti. Soud tak žalobu v části požadavku na zaplacení poplatků ze zápůjčky s úrokem z prodlení zamítl, neboť ujednání o povinnost žalovaného takto vysoký poplatek zaplatit, je pro rozpor s dobrými mravy neplatné. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku, tj. z částky 10.140,76 Kč. Žalobce byl úspěšný pouze v částce 7.800,58 Kč tj. z 77 %, žalovaný byl naopak úspěšný z 23 % (2.340,18 Kč). Soud odečetl neúspěch žalobce od jeho úspěchu a dospěl k závěru, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 54 %. Dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT) činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení u tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé § 11 odst. 1 písm. a), d) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto částka ve výši 900 Kč byla navýšena o 21 % DPH, tj. o částku 189 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada soudního poplatku ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů by tak v případě plného úspěchu žalobce činila 1.489 Kč. Soud však přiznal náhradu nákladů jen ve výši 804 Kč (54 %). Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.