116 C 306/2021-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14.880 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě úvěrové smlouvy ze dne 20. 7. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) prostřednictvím webové stránky [webová adresa] uzavřela dne 20. 7. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Smlouva byla uzavřena tak, že se žalovaná nejdříve zaregistrovala, uvedla své osobní údaje, telefonní číslo, emailovou adresu a číslo svého bankovního účtu. Tím jí byl zřízen uživatelský účet. Souhlas s registrací a vstupem do uživatelského účtu byl dále podmíněn souhlasem žalované s příslušnou smluvní dokumentací. Registrace byla poté dokončena zadáním bezpečnostní SMS. Totožnost žalované právní předchůdce žalobce ověřil z neplatného občanského průkazu, neboť jeho platnost skončila ke dni 21. 6. 2020. Na základě smlouvy měl být žalované poskytnut na její bankovní účet č. [bankovní účet] dne 20. 7. 2020 úvěr ve výši 12.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.880 Kč do 19. 8. 2020. K prokázání poskytnutí peněžních prostředků žalobce předložil listinu označenou jako„ Potvrzení o odeslání finančních prostředků“, ze které však nelze mít za prokázané, že peněžní prostředky byly žalované skutečně poskytnuty, když se jedná o potvrzení vytvořené právním předchůdcem žalobce. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 má soud za prokázané, že původní věřitel pohledávku včetně příslušenství postoupil na žalobce. Žalovaná byla o změně v osobě věřitele informována Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021, které bylo dle předloženého podacího lístku odesláno téhož dne. Společně s oznámením byla žalované zaslána výzva právního zástupce žalobce k úhradě před podáním žaloby. Žalovaná však neuhradila ničeho, proto žalobce požaduje po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 14.880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 20. 8. 2020 do zaplacení. Dopisem ze dne 18. 8. 2022 banka [právnická osoba] na dotaz soudu sdělila, že od 12. 9. 2016 vede na jméno žalované bankovní účet č. [bankovní účet] a že dne 20. 7. 2020 byla na tento účet připsána platba ve výši 12.000 Kč od právního předchůdce žalobce. 5. Právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 6. Jelikož žalobce v žalobě pouze uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované její lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI, avšak žádné listiny k prokázání těchto tvrzení nepředložil, vyzval soud usnesením ze dne 16. 2. 2022, č.j. 116 C 306/2021-14, žalobce k upřesní a doložení důkazů, ze kterých bude zřejmé, že právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalobce ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nijak nereagoval. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil schopnosti žalované úvěr splácet. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). 7. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce skutečně zaslal dne 20. 7. 2020 peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč na bankovní účet žalované. Z tohoto důvodu soud posoudil nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), když žalovaná na svůj účet obdržela od právního předchůdce žalobce peněžní prostředky bez právního důvodu, a je proto povinna tyto vydat. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn vymáhat vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaná v řízení neuvedla, že by požadovanou částku žalobci zaplatila a ani jinak nárok žalobce nerozporovala, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 22. 4. 2021 do zaplacení. Žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení, neboť se žalovaná dostala marným uplynutím lhůty splatnosti do prodlení. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za výzvu k úhradě považovat předžalobní upomínku ze dne 13. 4. 2021, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů. Upomínka byla dle podacího lístku odeslána dne 13. 4. 2021. Nebylo prokázáno její doručení žalované, proto se upomínka považuje dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 16. 4. 2021). Dne 19. 4. 2021 žalované započala běžet třídenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 21. 4. 2021 (v souladu s § 607 občanského zákoníku připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující). Žalovaná se tak ke dni 22. 4. 2021 dostala do prodlení a žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl. 8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. Žalobce proto byl úspěšný v rozsahu 77 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v rozsahu 23 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované má žalobce právo na náhradu v rozsahu 54 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je„ AT“). Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty přes 10.000 Kč do 30.000 Kč částku 300 Kč (§14b odst. 1 bod 2 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 1.050 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku ve výši 220,50 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu nákladů v částce 1.118 Kč, která odpovídá 54 % účelně vynaložených nákladů řízení v částce 2.070,50 Kč. 9. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.