116 C 69/2022-47 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 9. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 23.455 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 5. 11. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 4.000 Kč. Následně žalovaný využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v konečné výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 3. 12. 2020. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na stránkách [webová adresa], a to tak, že si žalovaný nejprve z dostupných parametrů zvolil výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, telefonní číslo a emailovou adresu a seznámil se s obsahem, podmínkami, právy, závazky, veškerými poplatky a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Takto žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobce návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Poté žalovaný potvrdil, že si přečetl návrh na uzavření smlouvy, souhlasil s jejím obsahem a zaplatil registrační poplatek ve výši 1 Kč, po jehož zaplacení uzavřel s právním předchůdcem žalobce uvedenou smlouvu. Dle doplnění žaloby ze dne 26. 7. 2022 v tomto případě již verifikační platbu nezasílal, neboť se nejednalo o první úvěr uzavíraný mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Úvěr žalovaný čerpal bezhotovostně na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný dlužnou částku právnímu předchůdci žalobce ani žalobci neuhradil, a to i přes upomínku právního zástupce žalobce ze dne 15. 5. 2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z účastníky nepodepsané smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) s datem uzavření dne 5. 11. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) měl žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč. Na základě smlouvy totožného čísla s datem uzavření 19. 11. 2020 došlo k navýšení částky úvěru, kdy měl právní předchůdce žalobce žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 13.000 Kč, který měl žalovaný vrátit do 3. 12. 2020. K dalšímu navýšení úvěru na konečnou částku ve výši 20.000 Kč došlo na základě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 19. 11. 2020, přičemž číslo smlouvy i datum splatnosti zůstalo i nadále stejné. Na základě smluv se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč vrátit společně s poplatkem ve výši 3.455 Kč do 3. 12. 2020. Z výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že dne 18. 2. 2020 zaslal žalovaný právnímu předchůdci žalobce z bankovního účtu č. [bankovní účet], vedeného na jméno žalovaného, částku 0,01 Kč. Z bankovního výpisu soud zjistil, že dne 5. 11. 2020 byla na účet žalovaného pod variabilním symbolem [číslo] zaslána platba ve výši 4.000 Kč. Z dalšího předloženého výpisu z účtu soud zjistil, že dne 19. 11. 2020 byla na uvedený účet žalovaného zaslána částka 9.000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a částka 7.000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2021. Oznámení bylo žalovanému dle předloženého podacího lístku odesláno společně s předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce dne 15. 5. 2021. Žalovaný načerpaný úvěr do data splatnosti nesplatil a neučinil tak ani na základě výzvy právního zástupce žalobce před podáním žaloby ze dne 15. 5. 2021 s lhůtou plnění do tří dnů. Žalobce tak požaduje zaplacení poskytnutého úvěru ve výši 20.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.455 Kč a úroku z prodlení od 4. 12. 2020 do zaplacení. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by v žalobě označená osoba jako žalovaný, tedy [celé jméno žalovaného], vstoupil do závazkového vztahu s žalobcem či jeho právním předchůdcem. Nebylo zjištěno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] když tato neobsahuje žádný projev vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít (podpis, [příjmení] kód, verifikační platba odpovídající datu uzavření smlouvy apod.). Žalobce ve svém podání ze dne 26. 7. 2022 uvedl, že žalovaný verifikační platbu nezasílal, neboť se nejednalo o první úvěr uzavřený mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce. Z verifikační platby učiněné žalovaným již dne 18. 2. 2020 lze mít za ověřenou identitu žalovaného, když odchozí účet je veden na jméno žalovaného, avšak nelze tím brát za prokázané uzavření smlouvy dne 5. 11. 2020. 6. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce zaslal dne 5. 11. 2020 a dne 19. 11. 2020 peněžní prostředky v celkové výši 20.000 Kč na bankovní účet žalovaného. Z tohoto důvodu soud posoudil nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), když žalovaný na svůj účet obdržel od právního předchůdce žalobce peněžní prostředky bez právního důvodu, a je proto povinen tyto vydat. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn vymáhat vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný v řízení neuvedl, že by požadovanou částku žalobci zaplatil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 25. 5. 2020 do zaplacení. Žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení, neboť se žalovaný dostal marným uplynutím lhůty splatnosti do prodlení. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za výzvu k úhradě považovat předžalobní upomínku ze dne 15. 5. 2021, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů. Upomínka byla dle podacího lístku odeslána dne 15. 5. 2021. Nebylo prokázáno její doručení žalovanému, proto se upomínka považuje dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 19. 5. 2021). Dne 20. 5. 2021 žalovanému započala běžet třídenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 24. 5. 2021 (v souladu s § 607 občanského zákoníku připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující). Žalovaný se tak ke dni 25. 5. 2021 dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl. 7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou ve výši 22.608 Kč. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 4 847 Kč. Žalobce proto byl úspěšný v rozsahu 82 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 18 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu v rozsahu 64 % účelně vynaložených nákladů. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je„ AT“). Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty přes 10.000 Kč do 30.000 Kč částku 300 Kč (§14b odst. 1 bod 2 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 1.050 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku ve výši 220,50 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.173 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu nákladů v částce 1.564 Kč, která odpoví