119 C 266/2021-44 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5.835,56 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 5.10.2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného půjčku splácet. Předmětem smlouvy bylo zapůjčení peněžních prostředků ve výši 6.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit částku v výši 4.612 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 799 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 950 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 2.863 Kč. Žalovaný se zavázal splácet zápůjčku v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 236 Kč, poslední splátka byla stanovena na den 16.8.2017. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, porušil své závazky, poslední splátku uhradil dne 14.11.2016. Právní předchůdce žalobce vyčíslil dlužnou jistinu ke dni 12.3.2017 na částku 5.835,56 Kč a dlužný poplatek na částku 2.849,46 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24.6.2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Touto žalobou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 5.835,56 Kč, dlužných kapitalizovaných úroků ve výši 3.182,49 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.233,13 Kč, úroku ve výši 29% ročně z dlužné jistiny ve výši 5.835,56 Kč od 25.6.2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z dlužné jistiny ve výši 5.835,56 Kč od 25.6.2019 do zaplacení. Přes výzvu zástupce žalobce žalovaný dosud neuhradil ničeho. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že dne 5.10.2016 uzavřel právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 799 Kč, částku za zpracování a doručení ve výši 950 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2.863 Kč. Součet těchto poplatků činí celkem částku 4.612 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce 10.612 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Z výpisu z OR vedeného Městským soudem v Praze oddíl B vložka [číslo] soud zjistil, že žalobce je akciová společnost, mezi jejíž předmět podnikání patří mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze zákaznické karty, tabulky umoření a prohlášení žalovaného soud zjistil, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.20169 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.6.2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Z výzvy k plnění ze dne 12.3.2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobce zaslal žalovanému výzvu před podáním žaloby včetně poštovního podacího lístku ze dne 17.7.2019 a dne 13.3.2020. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). V tomto právním vztahu vystupoval právní předchůdce žalobce a následně žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky a sjednané poplatky. Žalovaný svoji povinnost v celém rozsahu nesplnil, proto žalobci vzniklo právo po žalovaném požadovat vrácení dlužné částky včetně sjednaných poplatků. S ohledem na prodlení žalovaného s peněžitým plněním, vzniklo žalobci právo na příslušenství představované úrokem z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V souladu s citovaným ustanovením použil soud zkrácené formy odůvodnění rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 1.489 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o podání zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněné opakovaně týmž žalobcem, peněžité plnění, které je předmětem řízení nepřevyšující 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 189 Kč.