119 C 54/2022-38 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaný cestoval níže uvedeného dne vozidlem právního předchůdce žalobce bez platné jízdenky. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalovaný dne 7.4.2018 využil přepravních služeb právního předchůdce žalobce [právnická osoba], a to vlakem [číslo]. Právnímu předchůdci tak vznikl nárok na přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč za porušení přepravního řádu. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na základě rámcové smlouvy ze dne 15.12.2015. Tato společnost postoupila pohledávku za žalovaným dne 28.3.2019 na žalobce. Před podáním žaloby byl žalovaný jednak vyzván k zaplacení dlužné částky a bylo mu písemně oznámeno postoupení pohledávky dopisem ze dne 27.4.2019. Na základě takto zjištěného skutkové stavu a po jeho právní posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Z oznámení o závadách ze dne 27.4.2018 soud zjistil, že žalovaný cestoval vlakem [anonymizováno] [číslo] bez řádně uhrazeného jízdného, čímž mu vznikla povinnost porušením přepravního řádu právního předchůdce žalobce na úhradu jízdného z titulu smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku a dále přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč dle ust. § 7 vyhlášky č. 185/2000 Sb., stanovenou v souladu s tarifem [právnická osoba] pro vnitrostátní přepravu. Žalobci náleží rovněž příslušenství představované úrokem z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. V průběhu řízení žalovaný tvrzení žalobce obsažená v žalobě nijak nerozporoval, nenamítal nic proti důkazům označených žalobcem. Dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V souladu s citovaným ustanovením použil soud zkrácené formy odůvodnění rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 1.489 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o podání zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněné opakovaně týmž žalobcem, peněžité plnění, které je předmětem řízení nepřevyšující 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 189 Kč.