119 C 85/2022-68 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 212.666,73 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 23.4.2020 smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 200.000 Kč. Úvěr byl čerpán převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, spolu se splátkami se zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 14,99% ročně, poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru, poplatky za pojištění. Žalovaný byl povinen udržovat na svém účtu dostatečný objem peněžních prostředků. V případě prodlení s úhradou žalovaného jednotlivých splátek bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobce požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené právními předpisy a dále smluvní pokutu za prodlení. V případě, že se žalovaný dostane s plněním svého závazku do prodlení, bylo sjednáno právo předchůdce žalobce prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas. Přes několik písemných výzev porušoval své smluvní povinnosti. Právní předchůdce žalobce využil svého práva a ke dni 3.4.2021 prohlásil úvěr za splatný. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 3.4.2021, současně byl vyzván k neprodlenému splacení svého dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31.5.2021 s účinností k 1.6.2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaný na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18.6.2021. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 210.532,88 Kč, která sestává z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 207.724,38 Kč, neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 2.808,50 Kč, úrokem z prodlení ve výši 2.760,98 Kč, poplatku ve výši 2.133,85 Kč, dále se žalobce domáhá zaplacení běžícího úroku z úvěru ve výši 14,99% ročně z neuhrazených úroků od 2.6.2021 do zaplacení, běžícího úroku z úvěru ve výši 14,99% z dlužné jistiny od 2.6.2021 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení z dlužné částky ve výši 212.666,73 Kč od 2.6.2021 do zaplacení. Přes předžalobní výzvu ze dne 27.7.2021 žalovaný dosud žalobci ničeho neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 23.4.2020 soud zjistil, že touto smlouvou poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 200.000 Kč, který bude čerpán z úvěrového účtu [číslo] [bankovní účet]. Úvěr byl nejpozději splatný dne 20.2.2029. Výše měsíční splátky byla sjednána ve výši 3.439 Kč. Sjednaná úroková sazba byla ve výši 14,99 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným touto smlouvou dne 31.5.2021 na žalobce. Z dohody o úplatě soud zjistil, že strany se dohodly na úplatě postoupení předmětné pohledávky. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 4.4.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce informoval žalovaného o zesplatnění celé pohledávky. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.6.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 2.3.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 27.7.2021 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky včetně poštovního podacího lístku. Ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací soud zjistil, že právní předchůdce žalobce informoval žalovaného o podmínkách poskytnutého úvěru. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný dne 20.4.2020 požádal právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru. Z posouzení úvěryschopnosti klienta ze dne 20.4.2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce posuzoval úvěryschopnost klienta. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ke dni 22.4.2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zabýval výší příjmů zaměstnance. Ze stavu úvěru v minulosti soud zjistil, že právní předchůdce žalobce zjišťoval bonitu žalovaného. Z odpovědi právního předchůdce žalobce ze dne 11.8.2022 soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v období od 23.4.2020 do 30.4.2020 žalovaný. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 23.4.2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 200.000 Kč. Právní předchůdce žalobce vystupoval v tomto právním vztahu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C [číslo] [anonymizováno]) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného úvěr splácet posoudil. Tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Z této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Žalovaný však na základě ze shora uvedených důvodů neplatné smlouvy o úvěru převzal finanční prostředky ve výši 200.000 Kč, je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce pouze částku ve výši 24.519,27 Kč, je žalobou uplatněný návrh důvodný co do rozdílu ve výši 175.480,73 Kč, tedy co do rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou již vrácenou. S ohledem na výše uvedené soud tedy žalobě v této části vyhověl (výrok I.). Žalovaný nesplnil svoji povinnost řádně a včas, dostal se do prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku a je tedy povinen zaplatit žalobci příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení. Závazek žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení se stal splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ust. § 1957 odst. 2 občanského zákoníku. V rozsahu smluvních závazků na zaplacení sjednaného úroku z úvěru, zaplacení smluvní pokuty, zaplacení poplatků s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, která působí přímo ze zákona od počátku právního vztahu, soud dospěl k závěru, že žalobci nevzniklo právo na toto plnění a žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou 175.480,73 Kč s příslušenstvím, ohledně které bylo žalobci vyhověno. Naopak úspěch žalovaného je představován částkou 37.186 Kč s příslušenstvím, neboť ohledně této částky byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 83% předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 17% předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného, má žalobce vůči žalované