13 C 31/2022-20 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení) z titulu koncesionářských televizních poplatků. 2. Po podání žaloby žalovaný uhradil na jistině částku 1 350 Kč. Žalobkyně vzala v této části podaný návrh zpět, a to podáním ze dne 25. 5. 2022. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř. soud s ohledem na procesní úkon žalobkyně řízení v uvedeném rozsahu výrokem pod bodem I. zastavil. Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než ve věci začalo jednání, nevyžadoval soud souhlas žalovaného se zpětvzetím návrhu. 3. Předmětem řízení tak zůstalo neuhrazené příslušenství ve formě kapitalizovaného úroku ve výši 71,25 Kč. 4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 5. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a v měsíci červnu 2008 se přihlásil jako poplatník televizního poplatku (potvrzení o přihlášení poplatníka), který nezaplatil od prosince 2020 do září 2021 (celkem 10 měsíců). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky a zároveň mu stanovila přiměřenou lhůtu k její úhradě (výzva ze dne 8. 10. 2021 včetně dodejky). 6. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalovaný byl poplatníkem televizního poplatku (§ 2 odst. 2, § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích), jehož výše činila 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.) a který byl splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 zákon č. 348/2005 Sb.). Žalovaný svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek v žalovaném období nesplnil (§ 10 zákona č. 348/2005 Sb.). Splnil uvedené až po podání žaloby, proto vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši v kapitalizované podobě ve výši 71,25 Kč (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě vyhověl a výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zbývající část předmětu řízení v podobě úroků z prodlení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 7. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, soud jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. a dále z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Ve smyslu § 1 a § 2 odst. 1 cit. vyhlášky soud žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů v částce 300 Kč (100 Kč/úkon), a to za tři úkony spočívající v návrhu ve věci samé, výzvě k plnění a zpětvzetí (dle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky). Celkem tedy náklady řízení činí částku 700 Kč. Náhradu nákladů řízení uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Náhrada nákladů řízení za náklady právního zastoupení žalobkyni nepřísluší, neboť na žalobkyni lze klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12). Žalobkyně by tak měla být dostatečně materiálně a personálně vybavena a zabezpečena k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy i bez zastoupení advokátem. Náklady, které žalobkyně vynaložila na právní zastoupení nelze považovat za účelně vynaložené. 9. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.