13 C 69/2021-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 21. 8. 2017 uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] Žalovaná obdržela dne 21. 8. 2017 částku 15 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s příslušenstvím v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Příslušenství představoval úrok vyčíslený na částku 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost v částce 2 058,60 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 4 758,60 Kč. Na svůj dluh však žalovaná zaplatila toliko 5 400 Kč. Právní předchůdce žalobkyně předmětnou pohledávku postoupil žalobkyni a ta je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně se kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 15 000 Kč domáhala též obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení od 2. 10. 2018 (den následující po ukončení smlouvy) do jejího zaplacení (přičemž tyto úroky částečně kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky). 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.): 4. Dne 21. 8. 2017 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru ve výši 15 000 Kč, když tuto částku měla splácet v týdenních splátkách po 450 Kč společně s úroky a poplatky v souhrnné výši 26 100 Kč. Prověření úvěruschopnosti žalované lze dle předložené zákaznické karty považovat za dostatečné. Částka byla žalované předána v hotovosti v den uzavření smlouvy (text smlouvy v prvním rámečku). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni dne 29. 11. 2019 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení žalovanému ze dne 29. 11. 2019, podací lístek z 13. 12. 2019). Žalovaný byl k zaplacení svého dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2021 (výzva, podací lístek ze 4. 9. 2020). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatil celkem částku 5 400 Kč, přičemž poslední platbu uhradila dne 13. 11. 2017. 5. Právním posouzením věci soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla platně sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Předchůdce žalobkyně dne 21. 8. 2017 poskytla žalované částku 15 000 Kč, žalovaná však zaplatila toliko částku 5 400 Kč. K zaplacení zbývající části dluhu byla žalovaná vyzývána žalobkyní, na níž pohledávka platně přešla. 6. Ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši 10 100 Kč, tj. 54 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady, soud proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 67,33 % jistiny za 58 týdnů trvání smlouvy, kdy RPSN činí 195 % je dle názoru soudu nemravné, a takové ujednání odporuje dobrým mravům. Soud však musel podle ustanovení § 577 o. z. modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny za dobu trvání úvěrového vztahu (58 týdnů). Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). 7. Jelikož žalovaná obdržela na základě jinak platné úvěrové smlouvy částku 15 000 Kč, je povinna ji vrátit po postoupení pohledávky žalobkyni spolu s „ poplatky“ ve výši 30 % jistiny, tj. 4 500 Kč. Zaplatila-li žalovaná celkem 5 400 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 14 100 Kč, proto soud žalobě co do částky 14 100 Kč s příslušenstvím vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 100 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná se dostala do prodlení s placením svého dluhu. Žalobkyně tak vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a též sjednaných smluvních úroků z přiznané částky, a to až do zaplacení jistiny. Na požadovaném kapitalizovaném úroku z prodlení z částky 14 100 Kč tak za období od 9. 10. 2018 do 29. 11. 2019 náleží žalobkyni částka 1 449,78 Kč a na úroku ve výši 23,72 % z částky 14 100 Kč za období od 2. 10. 2018 do 29. 11. 2019 částka 3 885,14 Kč Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř). 8. Naopak co do částky 900 Kč s příslušenstvím z této částky soud žalobu zamítl. Dospěl-li soud k závěru, že maximální výše poplatků může činit částku 4 500 Kč, je třeba zbytek plnění žalované započíst na jistinu, což představuje právě částku 900 Kč. V této částce byla tedy žaloba nedůvodná, a to včetně požadovaného příslušenství z této částky, které soud též zamítl (poslední platba žalobkyně byla přitom provedena před ukončením smlouvy, proto nárok na požadované příslušenství ve formě úroku a úroku z prodlení žalobkyni nevznikl ani částečně). 9. Výrokem č. III. soud rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 94 % a náleží jí tak náhrada 88 % účelně vynaložených nákladů (§ 140 odst. 2 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 900 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 300 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradu DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy částka 2 252 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 981,76 Kč (88 % z částky 2 252 Kč) uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).