13 C 75/2021-50 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky příslušenstvím, a to z titulu, že žalobkyně poskytovala žalované služby elektronických komunikací, a to na základě účastnických smluv o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 5. 10. 2019, [číslo] ze dne 5. 10. 2019, a [číslo] ze dne 5. 10. 2019, jejichž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a ceník žalobkyně. Na základě výše uvedených účastnických smluv poskytovala žalobkyně žalované služby elektronických komunikací, jejichž cenu žalované vyúčtovávala prostřednictvím vyúčtování dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalovaná však cenu za služby neuhradila, a proto se žalobkyně domáhala zaplacení ceny za část poskytnutých služeb (v rozsahu dle zákona o elektronických komunikacích) touto žalobou. Konkrétně žalobkyně požadovala částku 1 726 Kč za provedené m-platby (služba třetích stran spočívající v placení prostřednictvím telefonu), částku 594 Kč za prémiové SMS, částku 190 Kč za poskytnutou službu audiotex a částku 166,54 Kč za volání na informační/ asistenční služby. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: 3. Účastníci spolu dne 5. 10. 2019 písemně uzavřely účastnické smlouvy [číslo] [číslo] [číslo] na základě kterých žalobkyně žalované poskytovala služby elektronických komunikací (účastnické smlouvy). Žalobkyně žalované dle podrobného výpisu služeb poskytla služby premium SMS v ceně 594 Kč, služby audiotex v ceně 190 Kč, služby [anonymizováno] v ceně 1 726 Kč a služby volání na informační/ asistenční služby v ceně 166,54 Kč (podrobný výpis služeb). Ceny za tyto služby žalobkyně žalované vyúčtovala ve vyúčtováních [číslo] [číslo] [číslo] (vyúčtování). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku (výzva + podací arch). 4. S ohledem na datum vzniku právního poměru posuzoval soud právní poměr mezi účastníky podle ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ o. z.“). Podle ustanovení § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Zákonné náležitosti smluv o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací obsahuje zejména ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb. Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. A to tehdy pokud mu byla poskytovatelem řádně vyúčtována (odst. 2 a 3 téhož ustanovení) a účastník vyúčtování do dvou měsíců nereklamuje (odst. 7, 8 a 9 téhož ustanovení). 5. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny platně. Žalobkyně poskytla žalované též prémiové služby a služby třetích stran. Tyto služby řádně vyúčtovala a žalovaná vyúčtování ve lhůtě stanovené zákonem nereklamovala. Žalovaná pak v řízení neprokázala, a ani netvrdila, že by tvrzená povinnost k úhradě žalobou požadovaných částek nevznikla, že by tuto povinnost splnila, nebo že by se jí zbavila jiným způsobem. Žalovaný však svůj dluh ani z části neuhradil, soud proto žalobě zcela vyhověl, včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 6. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 600 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 200 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 089 Kč uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Za rozšíření žaloby soud odměnu nepřiznal, neboť žalobkyně mohla pohledávku uplatnit již v žalobě. 7. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.