14 C 51/2022-67 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba o zaplacení 75 256,94 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 7. 3. 2017. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 3. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 1 554,71 Kč, a to počínaje dnem 15. 4. 2017, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Účastníci se dohodli, že úvěr bude úročen sazbou 10,70 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník poplatků žalobkyně. Žalobkyně svůj závazek vyplývající z úvěrové smlouvy splnila a dne 7. 3. 2017 poskytla žalovanému úvěr, a to bezhotovostním převodem finančních prostředků na účet žalovaného, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, když ke dni 13. 4. 2020 nebyl na účtu žalovaného dostatek peněžních prostředků, aby mohla být započtena měsíční splátka sjednaná ve smlouvě o úvěru, nedoplatek činil 5 227,83 Kč. Tuto částku měl uhradit nejpozději do 24. 4. 2020. Řádné splátky měly být uhrazeny vždy do 15. dne v měsíci, jinak žalobkyně úročila nedoplatek roční úrokovou sazbou ve výši 10 %. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva v souladu s odst. 13 a 14 Produktových podmínek žalobkyně, jež jsou nedílnou součástí Smlouvy o úvěru a prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru dopisem ze dne 22. 4. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu Produktových podmínek porušil svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru. Žalovaný dosud svoji povinnost nesplnil a dlužný (splatný) úvěr nezaplatil. Žalovaný nadále dluží žalobkyni na jistině částku 74 356,94 Kč, jak vyplývá z platební historie a z výpisů z úvěrového účtu. Dále žalovaný dluží žalobkyni smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 2 570,16 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), dále dluh na poplatcích ve výši 900 Kč (jedná se o poplatky za upomínku ze dne 14. 4. 2020 ve výši 600 Kč a dále poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši 300 Kč), dále úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25. 9. 2020 ve výši 2 169,81 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 76 297,10 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení. Dle § 2395 zákona č. 89/1012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 občanský zákoník, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 občanský zákoník, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní (bankou) a žalovaným vznikl uzavřením úvěrové smlouvy v souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku závazkový vztah. Žalovanému byly poskytnuty dohodnuté finanční prostředky, které se zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem a poplatky. Žalovaný však tuto svoji povinnost porušil, a proto byla pohledávka bankou zesplatněna. Žalobkyně řádně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uvedené skutečnosti soud zjistil a vzal za prokázané z listinných důkazů, a to vyjádření v procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 6. 4. 2022. Žalovaný se rovněž dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni tak vzniklo v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil a ani jinak nárok žalobkyně nerozporoval, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 19 128,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 011 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT”). Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby po 4 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d) AT). Dále byla žalobkyni přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby (§ 13 odst. 3 AT) a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 2 797,20 Kč