16 C 139/2022-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 1.500 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení ceny za odtah vozidla tovární značky Ford, [registrační značka] dne 18.11.2021 z ulice [ulice] v [obec], kde tvořilo překážku při blokovém čištění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Dne 18.11.2021 bylo v 10.06 hod. odtaženo z místa [ulice] ulice v [obec] vozidlo tovární značky Ford, typu [anonymizováno], [registrační značka], neboť tvořilo překážku při blokovém čištění, jak se podává z protokolu o provedení technického úkonu a z fotodokumentace. Provozovatelem tohoto vozidla byl v rozhodné době žalovaný, jak je zřejmé z Karty vozidla. Za odtah vozidla bylo žalovanému vyúčtováno 1.500 Kč, jak se podává z protokolu ve spojení s výpisem usnesení schůze Rady města Brna č. R8/015 konané dne 27.2.2019 ve spojení s výzvou k zaplacení nákladů za odtažení vozidla ze dne 17.11.2021. 4. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalovaný byl v době rozhodné vlastníkem/provozovatelem vozidla, které bylo odtaženo, kdy žalovaný neuposlechl rozhodnutí Silničního správního úřadu o označení místní komunikace nebo její části, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel příslušnou dopravní značkou (§ 19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb.). V souvislosti s tímto odtahem vznikly žalobci náklady za zpětný odtah ve výši 1.500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné částky včetně úroku z prodlení dle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě bez dalšího vyhověl, když lhůtu ke splnění povinnosti stanovil s odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu tří dnů. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný byl ve věci zcela pasivní, neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči němu z hlediska hmotněprávního je nedůvodný. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud jako plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení sestávající se z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Ve smyslu § 1 a § 2 citované vyhlášky soud žalobci přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč, a to za dva úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) citované vyhlášky, spočívající v návrhu ve věci samé a výzvě k plnění. Podle § 2 odst. 1 citované vyhlášky bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšující 50.000 Kč. Výše paušální náhrady činí proto 100 Kč za každý úkon, tedy celkem na nákladech řízení soud úspěšnému žalobci přiznal částku 600 Kč včetně náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů řízení za náklady právního zastoupení žalobci vzhledem k jeho povaze nepřísluší (srovnej Nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 2984/2009 či II. ÚS 376/2012), kdy žalobce by měl být dostatečně materiálně i personálně vybaven a zabezpečen tak, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy i bez zastoupení advokátem. Náklady, které žalobce vynaložil za právní zastoupení, nelze tak považovat za účelně vynaložené. 6. S ohledem na výši předmětu tohoto sporu podléhá odůvodnění tohoto rozhodnutí ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. 7. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.