17 C 113/2022-19 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 41.340 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že dne 26.7.2021 byla mezi účastníky řízení uzavřena dohoda o vypořádání, a to v souvislosti s výměnou bytových jednotek patřících [obci] [anonymizována dvě slova], které měli v nájmu, kdy na základě této dohody vyplatila žalobkyně žalované částku ve výši 32.000 Kč. Dále žalobkyně zaplatila za žalovanou nájemné ve výši 6.840 Kč a zálohy ve výši 2.500 Kč tj. celkem částku ve výši 9.340 Kč a měsíc srpen. Pro případ, že nedojde ke schválení výměny bytů příslušenými orgány [obce], a to nejpozději do 10.9.2021, bylo ujednáno, že předmětné částky žalovaná žalobkyni bez meškání vrátí. Ke schválení dohody příslušnými orgány nedošlo, ale žalovaná žalobkyni částku ve výši 32.000 Kč ani 9.340 Kč nevrátila, a to ani na základě výzvy k úhradě dluhu ze dne 23.9.2021 ani předžalobní výzvy ze dne 14.10.2021. 2. Ve věci byl dne 4.5.2022 pod č.j. EPR 106001/2022-11 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podala v zákonné lhůtě odpor, kdy žalobou uplatněné nároky nepopřela s tím, že uvedla, že se nebrání jejich úhradě, ale vzhledem k tomu, že je ve výkonu trestu, kde je sice pracovně zařazena, ale není schopna uvedené částky poslat ihned v plné výši. Její propuštění je plánováno na rok 2024, a proto požádala o možnost pozastavení zaplacení do doby jejího propuštění. Pokud by uvedené nebylo možné, požádala o možnost úhrady ve splátkách ve výši 200 Kč, které by hradila její matka. 3. Žalobkyně bylo ochotna přistoupit na splátkový kalendář s tím, že minimální výše splátky by měla činit 1.500 Kč – 2.000 Kč. 4. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Z předložených listinných důkazů, a to dohody o vypořádání ze dne 26.7.2021, příjmového dokladu na částku 32.000 Kč, čestného prohlášení ze dne 23.8.2021, výzvy k úhradě dluhu ze dne 23.9.2021 a předžalobní výzvy ze dne 14.10.2021 vč. dokladu o odeslání učinil soud následující závěr ohledně skutkového stavu. Dne 26.7.2021 byla mezi účastníky řízení uzavřena dohoda o vypořádání, kdy žalobkyně měla v nájmu bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa] na adrese [adresa]. Na základě této dohody mělo dojít k výměně bytových jednotek a v souvislosti s tímto žalovaná obdržela od žalobkyně částku ve výši 32.000 Kč s ohledem na standart bytu (č.l. III. dohody). Dle č.l. III. dohody bylo ujednáno, že pokud nedojde ke schválení výměny bytových jednotek příslušenými orgánů [obce] do 10.9.2021 zavázala se žalovaná vrátit žalobkyni částku ve výši 32.000 Kč na v dohodě specifikovaný účet, a to bez meškání tj. nejpozději 11.5.2021. Dále žalobkyně dne 23.8.2021 zaplatila za žalovanou za srpen 2021 nájemné ve vši 6.840 Kč a zálohy ve výši 2.500 Kč tj. celkem částku ve výši 9.340 Kč. Orgány vlastníka bytových jednotek jejich výměnu neschválily, a proto žalovaná byla povinna žalobkyni vrátit přijaté peněžní prostředky v celkové výši 41.340 Kč, což však neučinila, a to ani na základě výzvy k úhradě dluhu ze dne 23.9.2021, kdy lhůta k úhradě byla stanovena do 30.9.2021 a dále ani předžalobní výzvy ze dne 14.10.2021, byť byla poučena o možnosti soudního vymáhání pohledávky. 6. Na základě takto zjištěného skutkové stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Pro provedeném dokazování bylo v řízení prokázáno, že dne 26.7.2021 byla mezi účastníky řízení uzavřena dohoda ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, na základě které žalovaná obdržela na vypořádání částku ve výši 32.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená dohoda stran výměny bytových jednotek, které měly žalovaná i žalobkyně v nájmu nebyla schválena orgány [obce] [územní celek], byla žalovaná povinna žalobkyně vrátit částku ve výši 32.000 Kč titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, kdy důvod plnění odpadl. Dále bylo prokázáno, že žalovaná se ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku obohatila o částku ve výši 9.340 Kč, kdy za ni žalobkyně plnila nájemné vč. záloh na služby za srpen 2021 tj. bylo plněno bez právního důvodu. V neposlední řadě je třeba uvést, že žalovaná žalobou uplatněný nárok nerozporovala, kdy lze mít za to, že tento, co do důvodu a výše uznala ve smyslu ust. § 2053 občanského zákoníku. Částka ve výši 32.000 Kč byla splatná dne 11.5.2021, neboť do 10.9.2021 nebyla schválena výměna bytových jednotek. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni nevrátila dlužné částky, dostala se s jejich úhradou do prodlení, kdy s ohledem na uvedené náleží žalobkyni úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, a to z dlužných částek ve výši 32.000 Kč a 9.340 Kč, a to v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení náleží žalobkyni ode dne následujícího po jejich splatnosti tj. z částky ve výši 32.000 Kč od 12. 9. 2021 do zaplacení a částky ve výši 9.340 Kč od 1.10.2021 do zaplacení s tím, že výrokem II. byla žaloba zamítnuta v rozsahu úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 9.340 Kč od 24.8.2021 do 30.9.2021 (lhůta stanovená ve výzvě ze dne 23.9.2021), neboť výše bezdůvodného obohacení byla splatná na výzvu tj. od 24.8.2021 do 30.9.2021 nebyla žalovaná v prodlení s úhradou částky ve výši 9.340 Kč. 7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal úspěšné žalobkyni (neúspěch toliko v nepatrné části) náhradu nákladů řízení v celkové výši 11.152,50 Kč spočívajících v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1.654 Kč, v nákladech za právní zastoupení v tomto řízení, a to odměně dle vyhl. 177/1996 Sb., ve výši 2.780 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby, ve výši 1.390 Kč za jeden úkon právní služby, třech režijních paušálech po 300 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis jednoduché předžalobní výzvy) dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 1.648,50 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalované zaplatit tyto náklady řízení žalobkyni k jejího právního zástupce. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení ani uložení úhrady ve splátkách. Žalovaná sice požádala o možnost úhrady dlužné částky ve splátkách, avšak navrhovaná splátka ve výši 200 Kč, je absolutně nedostačující, kdy dlužnou částku, jen na jistině, by žalovaná splácela 206,7 měsíců tj. 17,225 let. Navíc žalovaná vědoma si svých závazků vůči žalobkyni se ani tuto minimální částku nesnažila žalobkyni od roku 2021 hradit. Byť soud může chápat složitou životní situaci žalované, do které se dostala vlastní vinou, kdy tato tedy nebyla zapříčiněna žalobkyní, a proto žalobkyně nemůže nést její důsledky v podobě shora uvedené lhůty splatnosti. Rovněž umožnění uhradit dlužnou částku až poté, co bude žalovaná propuštěna v roce 2024 z výkonu trestu, není přijatelné, neboť skutečnost, že žalovaná je vlastní vinou ve výkonu trestu, nemůže jít k tíži žalobkyně.