17 C 162/2020-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobci a), b) se žalobou doručenou soudu dne 6.8.2020 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit každému ze žalobců a), b) částku ve výši 137.375 Kč s příslušenstvím z titulu nemateriální újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. [spisová značka] (řízení A) a potažmo řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] (řízení B), ohledně kterého bylo předchozí řízení přerušeno. Žalobci a), b) podanou žalobu odůvodnili tak, že uvedli, že se svého nároku domáhali u žalovaného na základě žádosti ze dne 29.11.2019, která byla vedena pod sp.zn. [jednací číslo MSP] s tím, že následně prostřednictvím právního zástupce obdrželi dne 19.5.2020 Stanovisko [stát. instituce] - žalovaného, kterým jim byla přiznána náhrada, každému z nich ve výši 72.625 Kč, kdy tyto částky jim byly v květnu 2020 vyplaceny. Tuto náhradu však žalobci a), b) považují za nedostatečnou, a to s ohledem na mimořádnou celkovou délku trvání řízení a dále s ohledem na mimořádný význam, která pro žalobce a), b) tato řízení měla. Řízení vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem byl soudní prodej nemovitostí v [obec], trvalo cca 8 let, a to od června 2011 až do pravomocného ukončení v červenci 2019, kdy ve věci nebylo vůbec meritorně jednáno, a řízení bylo dne 29.3.2013 přerušeno a toto přerušení trvalo až do zpětvzetí žaloby a zastavení řízení v létě roku 2019. Řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] se týkalo vyloučení majetku z konkurzní podstaty úpadce [anonymizováno 5 slov] a trvalo 6 a 1/4 roku, a to od 7.3.2013 do dne 24.9.2019, kdy bylo řízení pravomocně zastaveno na základě usnesení o zastavení řízení ze dne 4.9.2019 vzhledem k mimosoudní dohodě účastníků a zpětvzetí žaloby. U tohoto řízení byla pro žalobce a), b) zásadní ta skutečnost, že o téže věci v minulosti probíhalo již jedno řízení u Krajského soudu v Brně pod č.j. [spisová značka], které rovněž nebylo meritorně rozhodnuto. Šlo o vyloučení téhož majetku z konkurzní podstaty. Správkyně konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] totiž totožný majetek žalobců a), b) již v r. 1999 zapsala do majetkové podstaty úpadce, v průběhu tohoto prvního řízení jej pak z podstaty v roce 2008 vyloučila a po pětileté pauze bez nových právních důvodů tento majetek v roce 2013 opětovně zapsala, tj. ze stejných důvodů, čímž vyvolala nový excindační spor (spor sp. zn. [spisová značka]), kvůli němuž byl přerušen spor sp. zn. [spisová značka]. Navíc žalobci a), b) měli za to zdůraznit skutečnost, že shora uvedené spory byly ukončeny dohodou stran, unavených nečinností resp. velmi pomalým postupem soudů ve všech souvisejících řízeních, včetně tehdy doposud neukončeného řízení konkurzního, které nakonec trvalo 22 let, když konkurz na majetek [anonymizována dvě slova] byl prohlášen usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 32 K 1/97 ze dne 17.6.1998 a ukončen usnesením, které nabylo právní moci dne 17.6.2020. Při výpočtu požadované náhrady žalobci a), b) vycházeli ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010 a z ostatní judikatury, tj. z částky 15.000 Kč za první dva roky řízení a za každý další rok řízení z částky 20.000 Kč, přičemž za období od 7.3.2013 do 24.9.2019 s ohledem na mimořádné okolnosti projednávané věci z důvodů opakovaného řízení stran sepsání nemovitostí do konkurzní podstaty žalobci a), b) požadují zvýšení o 100%. V projednávané věci tedy žalobci a), b) požadují pro každého úhradu částky ve výši 137.375 Kč s tím, že první dva roky 2 x 15.000 Kč, kdy tato částka je ponížena dle stanoviska Nejvyššího soudu na polovinu tj. celkem 15.000 Kč, dalších šest let a 3 měsíce 6,25 x 20.000 tj. 125.000 Kč, v součtu 140.000 Kč, zvýšeno o 50% na 210.000 Kč, po odečtení již poskytnuté náhrady ve výši 72.625 Kč. Žalobci a), b) mají za to, že vzhledem k tomu, že byli nuceni dne 7.3.2013 opakovaně podat excindační žalobu, tj. po dvanácti letech kdy tak učinili poprvé (v r. 1999), požadují náhradu navýšenou za vyšší než běžnou újmu za další období počínaje třetím rokem částku 20.000 Kč, a to pro mimořádně vysokou stresovou újmu. S ohledem na to, že šlo o spor opakovaný mají účastníci řízení za to, že je třeba náhradu celkově zvýšit o 50%. Žalobci a), b) přitom nesouhlasí s argumentací žalovaného týkajícího se významu tohoto sporu pro žalobce a), b), který má být pouze "běžný", a následně také s argumentem, že jde o sdílenou újmu žalobců a), b) jako manželů, a proto byla náhrada snížena o 50%. Jestliže chata v [obec] byla místem rekreace obou žalobců a), b) měli oba stejný a shodný zájem chatu užívat, udržovat a zvelebovat, což jim de facto dvacet let bylo znemožněno realizovat v klidu, beze stresu, že o tento majetek po mnoha letech přijdou. Žádné sdílení a rozdělení zde nenastalo. Žalobci jsou oba samostatné osoby se stejným lidským prožíváním újmy ztráty v jejich životě důležitého trvalého místa odpočinku, která se nedělí na peníze nebo jiné separovatelné položky. 2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal, měl za to, že je nedůvodný, když žalovaný žalobcům a), b) již poskytl přiměřené finanční zadostiučinění ve výši odpovídající okolnostem věci ve výši 72.625 Kč každému, a to řádně a včas ve lhůtě dle ust. § 15 zák. č. 82/1998 Sb., což vyplývá i stanoviska žalovaného ze dne 19.5.2020. Řízení vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. [spisová značka] trvalo 7 let a 9 měsíců. Bylo zahájeno dne 14.6.2011 žalobou, kterou podal žalobce společnost [právnická osoba], [IČO] vůči žalobcům a), b) jakožto žalovaným. Předmětem řízení byl soudní prodej zástavy, když žadatelé dne 7.7.1993 uzavřeli zástavní smlouvu na nemovitosti s původním věřitelem [právnická osoba] na zajištění pohledávek původního věřitele vůči úvěrovému dlužníkovi společnosti. [právnická osoba], [IČO]. Dne 12.6.2019 nový žalobce vzal svou žalobu zpět v plném rozsahu bez udání důvodu, žadatelé se zpětvzetím souhlasili a obě strany se vzdaly práva na náhradu nákladů řízení. Usnesením ze dne 25.6.2019 soud řízení zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 11.7.2019. Řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] trvalo 6 let a 6 měsíců, kdy bylo zahájeno dne 7.3.2013 žalobou podanou žalobci a), b) na vyloučení nemovitostí ze soupisu konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] vůči němuž bylo vedeno konkurzní řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], když tato byla nově vložena do konkurzní podstaty, ačkoli předtím v jiném excindačním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] nebylo rozhodnuto po zpětvzetí žaloby žalobci a), b) poté, co správkyně konkurzní podstaty sama nemovitosti vyškrtla z konkurzní podstaty. Předmětné řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 4.9.2019, které nabylo právní moci dne 24.9.2019. S ohledem na uvedené celková délka řízení byla určena datem, kdy se žalobci a), b) dozvěděli o zahájení prvního z nich tj. dne 7.10.2011, kdy jim byla doručena žaloba, a datem pravomocného skončení toho řízení, jež skončilo poslední tj, do 24.9.2019, tedy 7 let a 11 měsíců. Žalovaný po zhodnocení všech okolností případu dospěl k závěru, že dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, sp.zn. Cpjn 206/2010 náleží každému ze žalobců a), b) za 1 rok řízení částka ve výši 15.000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Žalovaný měl za to, že je třeba tuto základní částku následně navýšit o 20% z důvodu postupu soudu spočívajícího v opakovaných průtazích. Žalovaný měl za to, že význam věci pro žalobce byl toliko běžný, když předmětem obou sporů i jejich mimosoudních jednání bylo určení finanční částky za vyplacení předmětu zástavy. Dle žalovaného o uvedeném svědčí i skutečnost, že po dobu panujících průtahů neučinili ani prostý dotaz na stav věci, a když soud konečně počal ve věci konat, první úkon ze strany žalobců byla žádost o odročení jednání. Žalovaný neshledal důvod k navyšování základní částky z důvodu stresu vyvolaného postupem správkyně konkurzní podstaty spočívajícího v opětovném zahrnutí nemovitostí do konkurzní podstaty, kdy tato sama příp. odpovídá za případnou škodu, a to i imateriální. Dále byla základní částka dále snížena o 50% z důvodu sdílené újmy neboť žalobci a), b) jsou manželé a jako takoví jsou solidárně zavázaní k vyplacení zástavy ohledně stejných nemovitostí, které měli ve společném jmění manželů, jinými slovy řečeno žalobci a), b) společně sdíleli újmu ohledně stejného finančního nároku, činili společně shodná podání a sdíleli spolu nejistotu ohledně výsledku věci, a to po celou dobu řízení. Na základě aplikace zákonných kritérií dle ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. žalovaný dospěl k závěru, že oprávněný nárok žalobců a), b) na zadostiučinění činí částku výši 72.625 Kč, která jim byla vyplacena dne 20.5.2020. 3. Z níže uvedených listinných důkazů a z účastnického výslechu žalobce a) soud učinil následující závěry